Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Lucius Caecillius Metellus a jeho případ se žhářstvím - díl 1.
,, Lucie Lucie.." říkával mi neustále můj otec, ,,Co s tebou? Na uchazeče o politický úřad jsi ještě mladý, vojenské nadání nejevíš - nemusím ti doufám připomínat, jak jsi pod strýcovým velením sloužil v Bythýnii - správa venkovských statků ti také dvakrát nevoní.."

,, Půjdu studovat rétoriku!"

To jej ovšem vždycky spíše rozzuřilo :

,,Rétoriku?! To tedy v žádném případě! Už tě nenechám dále ničit pověst naší důstojné rodiny tím, že se s nejslavnějšími rétory neustále přeš a hádáš! Slavný Apollodoros z Rhodu poslal do Říma uražený dopis, samotný Lýsandros z Alexandrie byl tvým chováním ublížen, to nemluvě o ostatních rétorech z celé říše, pohorujících se nad tvým chováním"

,,Nemůžu přece za to, že umím řečnit lépe než oni sami, a ti blázni si to neumí přiznat!"

,,..Lucie, to že je ti devatenáct ještě neznamená, že si můžeš dělat co se ti zamane, pořád ještě jsem tvůj otec! Zkrátka a dobře, s rétorikou máš utrum a začneš dělat něco pořádného, něco takového, co má dělat každý mladík z dobré senátorské rodiny, než nastoupí na politickou dráhu. Budeš dělat advokáta."

,, Cože? Ale vždyť já..."

,, Máš právní vzdělání? Máš! Studoval jsi od svých čtrnácti let u Crassa Oratora? Studoval! Tak dost řečí!"

S těžkým srdcem jsem tedy na dveře v průčelí naší honosné vily Caecilliů Metellů přitloukl veliký, nápadný hřebík a na něj zavěsil náhreně zpracovanou destičku z bílého mramoru, s nápisem tohoto znění:
"Máte problémy? Hroutíte se pod tíhou žaloby? Potřebujete dobrého advokáta?
Lucius Caecillius Metellus mladší, syn L.Caecillia Metella Balearica je vám k službám!"

A tak jsem se stal advokátem..



V noci pátého dne před květnovými idami se do Říma dostala zpráva o velikém požáru, který zachvátil venkovský statek jistého Marka Faenia.

Odkud to jméno jenom znám, říkal jsem si, ale nic jsem si nemohl vybavit. Vzpomněl jsem si na to teprve včera, když jsem seděl uprostřed noci ve své pracovně a najednou mě vyrušilo zabouchání na dveře.

,,Kdo je to, Filodame?“ zavolal jsem na svého ianitora(dveřník).

,,Zase nějaký opozdilý klient, který nemá na práci nic jiného, než tě obtěžovat, pane!“

Filodamos nemá klienty naší rodiny zrovna v lásce, zvláště ty, kteří si přicházejí kdy jen chtějí a vyrušují jej od hry v kostky.. Z toho vyplývá že Filodamos nesnáší vlastně jakékoli návštěvy, protože místo hraní kostek pak musí hlásit příchody a otevírat a zavírat dveře.

,,Křičí, že se jmenuje Gaius Ollius..pane, mám jej pustit dovnitř?“

Gaius Ollius! Jistě, to je přece náš dlouholetý klient, venkovský statkář, tuším někde blízko Tuscula.

,, Ať vejde, očekávám ho v pracovně!“

- odpověděl jsem a pak mi došlo, že Ollius by asi neměl spatřit naprosto všechno, co leží na mém stole – přednostně ty prasečinky, které mi tu zanechal můj suburský kamarád Titus Alfius na dokončení, (kdyby tak můj ctěný tatík věděl, že Titus je pak v Subuře za celkem slušný peníz prodá.. ale na druhou stranu, já peníze nepotřebuju, beru to jako přátelskou výpomoc kamarádovi v tísnivé finanční situaci)
Všechny nevhodné kresby jsem obratem strčil do šuplíku a chtěl si ještě udělat na stole trochu pořádek, ale to už jsem slyšel ten známý naříkavý hlas Gaia Ollia a když po několika málo chvílích tento člověk vklopýtal do mé pracovny, přičemž jsem mu jen tak tak stačil podsunout židli, aby se nesesul k zemi, zjistil jsem, že se ani trochu nezměnil.
Pořád ten stejný baňatý a neustále červený nos, stálé tradiční posmrkávání – podle tohoto znaku byl jej poznal i mezi tisíci jinými. Můžu zodpovědně prohlásit, že žádný jiný venkovský statkář netrpí rýmou tolik, jako právě Gaius Ollius, který posmrkává snad každý den v roce. Jinak ovšem zase nejeví ani známku nějaké choroby, k jeho velikánské urostlé postavě jakoby se to posmrkávání ani nehodilo.

Ale když jsem se na něj zadíval pozorněji, v jeho tváři se značilo něco jiného než rýma. Vypadal, jakoby snad probděl celý předcházející týden a ani oka nezamhouřil, soudě podle jeho černých kruhů pod očima. Ani neměl tu zdravou barvu, kterou se venkované vyznačují, byl úplně bez sebe, naprosto mimo.

,, Co je s tebou Gaie Ollie, že jsi se tu takhle objevil, ještě navíc takhle v noci? Vážíš sem dalekou cestu..stalo se něco? Nevypadáš zrovna nejlépe..“

A tu jako bych mu poskytl nějaké osvobození, napřímil se Gaius Ollius, popotáhl nosem a spustil :

,,Ach zachraň mě, Lucie Caecilie! Jinak skončím na mizině! Jinak utržím špatnou pověst do konce svého života! Má žena, mé děti, přijdou o všechno, celé nastřádané jmění přijde vniveč! Možná dokonce přijdu o život!“

Co to, u všech bohů, má znamenat?

,, Počkej, Gaie Ollie, proč by jsi měl přicházet o život? Proč by jsi utrpěl špatnou pověst?“ zeptal jsem se jej šokovaně, protože jsem čekal cokoli, ale tohle ne.

,,No tak, já nevím, u Junony!“ máchal rukama zoufale můj klient ,, Co se dělá se žháři??“

Dii boni, co sem tahá nějaké žháře? Ale že chce odpověď, tak ji má mít, ať vidí, že jsem právně vzdělaný :

,,Se žháři? Podle zákona dvanácti desek žhář – ten kdo založil požár úmyslně, bude zasvěcen bohům upálením – brr, to je ošklivý pozůstatek z náboženské vázanosti našich předků.. a pokud třeba omylem, tak...“

,, Ne-e-ééé!“ zakvílel v tu chvíli Gaius Ollius a s vytřeštěnými zraky
,,Jove největší nejlepší, co jsem ti udělal?! Proklínám den, kdy jsem se narodil!“

A poté, aniž by se dal jakkoli zastavit, se zhroutil na můj stůl, přičemž vůbec nevnímal, že převrhl lahvičku s inkoustem, hlava mu klesla rovnou doprostřed tužové skvrny, ramena se mu prudkými pohyby trhala nahoru a dolů a milý Gaius Ollius zapomněl na všecku římskou důstojnost a dal se před svým patronem do usedavého pláče.

,,L..lu..Lucie Caecilie, jj..já..nechci..jjá..“ štkal můj klient ,,j.jjá nechci být u..u..upálen!“
,,Ty? Dobří bohové, proč by jsi ty, měl být upálen? Copak ty jsi nějaký žhář?“ zakroutil jsem nad tím podivným chováním hlavou.

,, Zvedni hlavu, Gaie Ollie, to je nějaké nedorozumění..seber se, člověče“

,,Žádné nedorozumění..“ vzlykal Ollius a zvedl poslušně hlavu.

V ten moment jsem na židli poposkočil, protože na mě místo statkáře hleděla svými bílými zraky černá příšera!
Po prvotním úleku mi došlo, že to je jen Olliova tvář namočená do tuše.

,,Tfuj to jsem se lekl! Podívej, co děláš!“

,,Ale do Hádu s tuší!“ štkal Ollius s tváří jako Kerberos a špinil mi tu krásnou mozaikovou dlažbu svými černými slzami.

,, J..já.. já nejsem žhář..ale ale jako kdybych byl..jsem..jsem totiž..“

Podal jsem tomu nešťastníkovi jeden z mých hadříků na tuš – k jeho velikému štěstí jich přechovávám značné množství, protože větší nešika na vylívání tuže než já snad neexistuje – aby ze sebe opět udělal normálního člověka a zbavil mě dojmu že mluvím s podsvětním Kerberem a otázal se:

,, Tak jsi žhář, nejsi žhář.. co se vlastně stalo?!“

Ollius se opět rozplakal a přidušeným hlasem zvolal:

,,Já jsem obžalován ze žhářství! Že jsem zapálil sousedovi statek! Pozítří jsem předvolán k soudu! Ó Lucie Caecilie, zachraň mě!“
Léta Páně 2011, dne 25.7. věnováno autorem Caecilia Metella
  
28.7.2011 | 20:08    Caecilia Metella

@jardaJJ napsal:

mě by jen zajmalo kolik bude dílů, než začnu číst
(možná by bylo lepší značit text jako něco 1/7


Ještě přesně netuším, kolik dílů to bude, ale předpokládám tak pět, šest..
:-)
28.7.2011 | 20:06    Caecilia Metella

@JC senior napsal:

Utique secunda expecto, malis paratus sum...
/očekávám šťastný konec, ale připraven jsem i na nešťastný/


Profecto finis felix erat, vero autem erga aliquem magis tristis erat ;-) At non mihi oportet plus dicere!:)
26.7.2011 | 20:47    Olunkas

i já tě tu vítám líbila ses mi už na Epice (že se nepletu?)
máš smysl pro humor, a na svůj věk, úžasný rozhled
čas a praxe tě časem naučí, že méně je někdy více, a já být tebou, napíšu, mrknu na to hodinu, a všechno, co může jít pryč, dám pryč
ale jinak, na takové mládě, je to pěkný, a s těmi dialogy mají kolegové pravdu, dají se napsat tak, aby povaha aktérů byla zřejmá už z přímé řeči, a zbytečnývh popisů pak netřeba
a ten obrázek? Moc pěkný:)
26.7.2011 | 20:00    Tessa

Starověký Řím je má oblíbená lokalita - toulám se jím v dobré společnosti - spolu s Jarmilou Loukotkovou, Henrykem Sienkiewiczem a Lindsay Davisovou. Poslední zmíněná autorka dokáže bravurně propojit autenticitu dějů a prostředí s jazykem téměř moderním, který je současnému četbáři velmi srozumitelný, a přesto neruší dávnou atmosféru.
Oceňuji tvou odvahu, s níž ses pustila do takovéhoto tématu, ale bude-li tvé dílko postaveno převáženě na dialozích, pak by bylo dobré je ještě trochu vypilovat. Přímá řeč má děj posouvat, nikoli zdržovat a dají se za její pomoci i ušetřit řádky popisu, protože dokáže vykreslit charakter postavy. Jsem zvědavá na pokračování...
26.7.2011 | 15:56    JC senior

Utique secunda expecto, malis paratus sum...
/očekávám šťastný konec, ale připraven jsem i na nešťastný/
25.7.2011 | 22:08    Sendy

Počkám si na další díly, protože soudit celek z jedné jeho části může být ošemetné. Musela bych napsat, že povídka nemá spád a že se zdá, jakobys chvílemi ustrnula v jedno bodu a jen stěží se posouvala dál.
Přikláním se k Markovi a Doremifě: Právě proto, že jsi s prostředím sžitá, mělo by být o to snažší zprostředkovat ho čtenáři. Ale ono to spíš než o sžití bude o dovednosti, grifu a zkušenostech. A tohle všechno se časem určitě dostaví. :)
25.7.2011 | 14:57    Doremifa

...no právě, že to byli lidi, jako my. Potřebovala bych to cítit. Samozřejmě, že reálie té doby kolorují text a je moc dobře, že je tam zapracováváš, ale příběh samotný na mě působí poněkud koženě. Souhlas s Markem.
25.7.2011 | 10:02    Marek

To je dobře, že nejsi Loukotková, jen jsem uvedl, že tam na mě ten Řím dýchal z každého slova.

S těmi přímými řečmi: V té části s otcem dobrý, ale s tím obžalovaným, tam je na mě až příliš zdůrazněno žhářství, zapalování, ale nějak nemohu proniknout do postav, jestli mi rozumíš...
25.7.2011 | 9:45    Caecilia Metella

Beru na vědomí tvé připomínky. Je to holt dáno tím, že já nejsem Loukotková a také bych viděla u sebe jistý problém v tom, že jsem s tou dobou tak sžitá, že opomínám vypisovat některé skutečnosti navozující římskou atmosféru, protože to považuji za samozřejmost - snad to v příštím díle napravím, ale nevím nevím.
Konverzace vypilovanější - v jakém smyslu? Pokud se ti zdá nedůstojná velikých Římanů, zdá se ti dobře - Římané byli stejní lidé jako my. Ale jestli je to něčím jiným, tak se to příště také pokusím udělat nějak lépe. :)
25.7.2011 | 9:39    Marek

Nečetlo se mi nejhůř, ale trochu mi chyběl dějový spád a konverzaci bych si dovedl představit vypilovanější.
Nějak se mi nedostavila atmosféra Říma jako například v románech Loukotkové...