Za časů, kdy Řím si ještě nepodmanil Galii,
konalo jednou z rána zasedání v curii.
Mluvilo se o spiklencích
- vhodný trest se pro ně hledal.
Náhle tam však vrazil posel,
Cézarovi lístek předal.
,,Shromáždění otcové!" rozčilil se Cato
,,Cézar dostal tajnou zprávu,podívejte na to!
Rád bych tyto machinace co nejdříve zveřejnil!
Žádám aby tento lístek před senátem přečten byl!"
Cézar lístek mlčky podal
celý trochu udivený
-sám jej dosud nečetl.
Cato rád by důkaz dodal,
že se Cézar obviněný
do spiknutí zapletl.
Bylo by mu potěšením,
kdyby Cézar byl strčený
za spiklenci do vězení.
Cato již se nadechuje,
už si pysky olizuje.
Ani cézar nemá zdání co tento vzkaz obsahuje,
co se jenom stalo?
Cato počal lístek čísti
a vtom lístku stálo:

,, Miláčku můj, hořím touhou
až budu moci laskat tvou hruď..
Přispěchej ke mě,mám chvíli dlouhou,
na všechny rozkoše připraven buď..
Chci tě můj kocourku, znova a znova....
Tvá Servillia♥" - sestra Catonova!

Poslední slova zazněla tichem.
Pak celý senát vybuchl smíchem.
Cato jen ztěžka polykal,
rozkašlal se, odplivl si,
vzteky a zlostí se zalykal.
Nejvíce ze všech smál se Cézar
-což Catona dožralo,
mrštil lístkem a zařval vztekle:
,,Seber si to ty ožralo!!"