KROKODÝLÍ KÁMEN
Nehybná hmota. Je chladná, je bez citu.
Ta masa vyplakala slzu.
Krůpěj pradávnou.
Krůpěj tisíciletou.
Vzpomínky člověka se zarputile pletou.
Kámen je studený a bez emocí.
Je totiž lidský.
Pohádkář kráčí nocí.

Dívám se. Sním, či bdím?
Je tady s námi... Vidina mámivá.
Ve smutku přežívá
a skrývá pravou tvář.
Dívám se. To snad smím...
Přichází Pohádkář.

Vyprávíš příběhy, spředené z bolesti,
zjemnělé ozvěnou ztracené radosti.
Zplozené v mlze, kde ty se schováváš.
Neomámíš mě. Vím, kdo jsi:
Kouzelný Pohádkář.

Nebesa září. Jsou přízračná.
Naivní Pohádkáři!
Já otevírám snář.
Vím, kdo sem přichází.
Vím, že jsi Pohádkář.

Průvod je bez konce.
Dav očí vyhaslých jde chůzí znavenou.
Přízrak se vleče tmou
krajinou zraněnou.
Z podzemí slyším smích
milenců bláhových.
Ztrácí se příběh náš.
Vládne nám Pohádkář.