|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
značim si území
kresbama stopama vlasama
punčochama
který si pomaličku stáhnu
jak kůži had
rozervanou
můj dům můj hrad
kafe kytky knihy krev
postel rozestlaná
jiskřičky v očích ze snů
v kterejch si na štěstí sáhnu
hvězdy napadaný
pod postel tajný přání
podřezaný žiletkama
vajgly popel a lubrikační gel
značim si bezpečí gestama
marně slovama láskama
pořád sem jenom sama
|
|
|
|
|
|
|
|
Skvělý, vyzrálý... blues! A to mám rád :-)
Jen: od poslední řádky bych čekal malinko víc :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vyhodil jsem "na" z prvníhio řádku, co tam nepatřilo. Víc snad jen, že co čtu pod Tvým nickem, JE poezie.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já...nemůžu si pomoct a možná je směrovaná kapku jinam, a a a taky, že jsem ji četla v různých časových odstupech...ale jak ji čtu, hned slyšim tenhle text a to prosím znovu a znovu. http://www.youtube.com/watch?v=APefEQLbOcQ |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsi režisérka slov. čtu a vidím ty prostřihy jednotlivejch obrazů jak se mi míhají na plátně - zajímavou práci s kamerou mají tvý básně
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
rezko, jo, děkuju - tam samozřejmě nemá bejt to ,,na" !
DNA samoty je výbornej příměř :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
kresbama na stopama vlasama trošku nevím co to jako.. tak si představuju jak píšeš na vlas svou stopu něco jako malování štětcem písmen v Číně něco jako DNA samoty čtu v básni |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vieš, dočítala som a vo mne ešte chvíľu doznievalo
sama.. sama.. sama.. sama..
možno to spôsobili tie koncovky "-ama", ktoré obsah podčiarkli /a bála som sa, že mi budú prekážať..ama..ama..ama/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...jako kdybys své texty psala na smirkový papír. Daly by se číst jenom prstama.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
polykat?
no, sama se sebou, to jsou někdy napínavý chvilky :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
děkuju - jsem ráda, že to takhle lidi vnímaj :-) hodně mě to těší, opravdu hodně !!!
|
|
|
|
