Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
ale čo ak nie
čo ak môj život
zavonia chryzantémou
a ja zistím
že kolená sa dreli
na nesprávnom hrobe

čo ak rozsudok
nad vyneseným životom
odsúdi základy
vybudované rukami
ktoré stavali od začiatku

raz možno precitnem
nad hrobom svojich skutkov
a epitaf odhalí
rany spasiteľa
otvorené a krvácajúce

ale čo ak nie
Léta Páně 2011, dne 23.12. věnováno autorem akhnaton
  
28.12.2011 | 17:50    rezka

X$(
28.12.2011 | 17:47    akhnaton

Tuším si si ma začala prezerať :o začnem sa červenať :D
28.12.2011 | 17:07    rezka

máš pravdu,
někdy až na sklonku života človíček pochopí, že se celý život pinožil a
co z toho zbylo?
dosažené pocty, vyznamenání, úspěchy nejsou nic..
kolená sa dreli
na nesprávnom hrobe

a epitaf odhalí
..
27.12.2011 | 9:54    marta

hm, nemyslím, že "čo ak" by bol vhodnejší názov..len ak by si to vynechal v úvode prvých dvoch slôh..?..možno
lenže potom by text stratil akúsi stopu neistoty a hľadania odpovedí a ponárania sa do možností "čo ak?"
napokon mám pocit, že práve opakovanie názvu v závere kričí tým správnym spôsobom..oh, asi som nezrozumiteľná, prepáč
oslovil ma tento tvoj text
/len "hrob svojich skutkov" mi nevonia/
26.12.2011 | 17:12    Tessa

Hřivna (hrivna) byla váhová jednotka, tuším stříbra. Přeneseně se tím myslí něco, co ti bylo svěřeno, abys to nerozmělnil na drobné a zbytečně neutratil.
Hezké svátky i tobě
26.12.2011 | 17:08    akhnaton

Neviem čo je hrivna
Ďakujem za radu, s tým názvom máš pravdu
Príjemné prežitie sviatkov
26.12.2011 | 16:14    Tessa

Tohle je hodně znepokojující básnička, ti povím. Nezbývá však než doufat, že ten život nebyl promrhanou hřivnou. Ale čo ak NIE?
Ještě k názvu, jak to zmínila irem - mně osobně by se líbilo pouhé Čo ak . Závěrečné "ale čo ak nie? by ho pak doplnilo ( a možná svým způsobem vygradovalo).
23.12.2011 | 14:50    irem

Myslím, že závěr by měl větší náboj, kdyby nebyl opakováním názvu.
23.12.2011 | 10:37    akhnaton

niekedy mám strach pozrieť sa do zrkadla čo tam uvidím :D
ďakujem za zastavenie
23.12.2011 | 10:31    Cinda

pochybnosti o správnosti vlastního žití jsou asi v každém, myslím, že je to dobře, občas pochybovat sám o sobě, nespoléhat nabubřele na neomylnost...
jde asi spíš o tu správnou míru, aby pro přehnané pochyby člověk nezalezl do rezignace a dokázal žít a rozhodovat se o svých krocích. rozhodovat tak, aby se ráno bez problémů koukl do zrcadla a aby jeho bilance co bylo správně a co ne, dopadly alespoň remízou.