První sloka mě naladila, avšak při opakování "památné jizby žiivotem" jsem se nějak zasekla a už nevymotala. Jakkoli vlající prapor se mi změnil na "jakýkoliv" a tam už slova o menším zlu přestala platit. Potýkám se s tou básní, ale zatím marně...

posledních pár textů mám dojem, že jsem zabedněná a přestávám rozumět tomu, co píšeš
čtu tě, jen většinou prostě nevím, co k tomu dodat... ale mám chuť umíněně přikládat na oheň a proto to nevzdám, možná se mi zase po čase rozsvítí

..dnes len ticho prikyvujem..s povzdychom