LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Lež

Jen lež se nikdy neztratí,
když hledá tě… Jen když tě hledá,
překlene propast mosty závratí
jak pravda bledá.

Jak beton pražců na trati
ochcaný pasažéry… Leda
minul se vlak své vlastní podstaty,
a pak mu běda.

Zlámanou grešli za něj nedá
na téhle trati poutník, co snad tím
zbloudil, že se již nevrátí

až do své smrti bohatý.
A neměl by jí čím pak zaplatit,
a musel hledat.

Léta Páně 2011, dne 23.11. věnováno autorem dali

Kategorie: Poezie vázaná


	24.11.2011 \| 22:26 Tessa

			Tedy - příjemně jsi mě překvapil, já bych se do sonetu ve slovenštině nepustila ani náhodou. Leč - ta závěrečná trojverší se mi nějak zadrhla v puse. Přestalo to plynout a začalo poskakovat jak vlak na výhybkách. Myšlenka, byť lehce udrncaná, však zůstala.

	24.11.2011 \| 10:27 dali

			lenže ono je to práve o tom kontraste když lež tě hledá a když hledáš lež asi som to naozaj nezapísal správne keď to nie je zrejmé

	24.11.2011 \| 10:05 dali

			zamýšľam sa stále nad tým Jardo

	23.11.2011 \| 17:19 dali

			ďakujem za vtipný komentár

	23.11.2011 \| 17:04 newivo

			To s tím vlakem mě zaujalo nejvíc. "Minout se vlastní podstaty..."

	23.11.2011 \| 16:01 dali

			ďakujem za úprimné slová :)

	23.11.2011 \| 15:52 JC senior

			Upřimně, Stano, tvé balady ve slovenštině mi znějí líp. Tady je mi příjená forma sonetu, kterou ve vázaném verši preferuji, rovněž námět "sonet o lži", jak bych jej nazval, je netradiční. A netradiční, podle mě, je i vzájemná vazba posledních řádků jednotlivých slok. J.

	23.11.2011 \| 9:08 marta

			schválila, nech sa číta..vrátim neskôr