Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
zda krychle ledu
rolnička cinká
snad ještě nejsem v nebi ?
jsem jen já jen já

nikoho není
koníci klopýtají
ve vnitřním uchu

děda Mráz přijde
jak jsem se od maminky
záhy dověděl

a proč to všechno ?
vždyť tady nejde o to
(zda krychle ledu

ve které vězím
odhalí po staletích)
jaký jsem dobrý
Léta Páně 2012, dne 12.1. věnováno autorem dali
  
15.2.2012 | 21:57    dali

milý Jan
naozaj ma potešila tvoja snaha ísť v čítaní textu pod povrch
tie básne som písal na pokraji šialenstva
ale vďaka nim som mu unikol
15.2.2012 | 19:31    Jan Hornicek

Jaký jsi dobrý? Jsi dobrý!
12.1.2012 | 21:12    dali

ďakujem všetkým :)
12.1.2012 | 20:00    JC senior

cinkání rolniček vyvolá různé myšlenky
a led, ten k nim patří...
**
12.1.2012 | 15:57    rezka

po staletí nikdo neodhalí dobrotu či nedobrotu človíčka, historie bývá zkreslená.. pamětníci století nejsou,
čteme teď s malou Broučky, buď hodný, poslušný, jak si panbuh přeje, říká maminka, ale nekončí ta kniha vesele, nu ani ze života nevyváznem mladí a šťavnatí, tak má cenu se pinožit, když
nejde o to
(zda krychle ledu
ve které vězím
odhalí po staletích)
jaký jsem dobrý
12.1.2012 | 12:30    Indigo

Hm.Zajímavé.Jakoby dva časy stejného bodu na jiném místě.

Když se dítě narodí, myslí, že všechno je jen pro něj.Myslí, že mléko teče protože on křičí.Není divu, že něco z toho člověku zůstane i do pozdějšího věku.Vždyť je pouze reálně tady a teď.

Závěr si lze vyložit různě.Vždy podle toho co jeden považuje za přípustné a možné.Možná i jako pomník minulosti pro druhé.

Buď hodný synku, Ježíšek se dívá, když budeš zlobit, nedostaneš dárek.
Historie nás učí, budoucnost mlčí...je to jen jedna strana mince.
Však jen já, jen já se na sebe hledím každý den do zrcadla.Kolikrát v životě...kolikrát v životech...

Buď tedy dobrý tady a teď.
12.1.2012 | 11:57    dali

;)
12.1.2012 | 10:02    Flávia

Psychohygiena.
Ale aj interpretácia dnešnej spoločnosti.
12.1.2012 | 9:36    marta

pobavím ťa, dali
povieš si profesná deformácia ako hrom
..po prečítaní sa mi vynoril obraz dieťaťa
túžiaceho po uznaní
teraz ..hneď ..tu
možno od mamy, možno od sveta, možno..

tak a teraz idem skúsiť z iného uhla..toto bol prvý obraz, čo vyvolalo čítanie