Pohledám jednu svou starou, kterou mi to vyvolalo z paměti. Kvalita žádná, ale zdá se mi do jisté míry podobná:

Rozpolcení
(Těm, kteří nesměli být sami sebou)

Procházel jsem peklem
a hleděl jsem do tváří
naruby obrácených nekonečným zármutkem

Oči jejich do hladka oplakané
a chladnější než ametyst

Bylo to ve velké transfůzní stanici
a každý držel před sebou své krvácející srdce
jako zavražděné nemluvně

Pak to bylo na chvíli nebe
snažili se předělat sami sebe k lepšímu
jakoby nevěděli
že člověk není z plastelíny
rozlámali poslední zbytky svého já
a Bůh se jim vysmál

A pak to bylo zase peklo
plné zavražděných srdcí

ďakujem Jarda

K Tvojim narodeninám, pred Tvojím ďalším narodením.
To teda bola šifra.
Niekedy nie je dobré čítať po sebe komentáre:)

Ďakujem všetkým
zvlášť Flávii

Dali, všetko najlepšie k Tvojim narodením. Nech Tvoja filozofia prenikne medzi počúvajúcich. Má čo povedať.

som si istý, že tvoja viera je pevná ako skala... ako tieto verše...

Čtu snad po šesté ve snaze najít tam pro sebe kousíček... pravdy. Vrátím se k sedmému čtení, až si ujasním, jak na tom s vírou jsem. Momentálně. Protože... Nejsem si jista, tak jako svatý Petr. :)