Loď smutku veze promarněné šance
i náklad nikdy nesplněných snů,
lodivod v roli autoztroskotance
zkouší se probít šedí planých dnů.

Však bouře osudu tou lodí zmítá,
a dřív leknín noci s jitrem zvad,
se spodním proudem mysli cestou zpátky
o holý život musí bojovat.*)

spodné prúdy, Dali, to je to, čím sa často zalykám/e/

(nieže si zmyslíš niekedy absentovať..už som si zvykla na denný prídel veršovaných úvah, čo pomáhajú porozumieť aj sebe samej..veru)

někdy lodivodi nejsou pány ani svého života...
nad tím přemýšlím po přečtení tvé básně