|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Než zapomněl se točit
Nesnáším návraty
pohledy tam, kde rostly stromy
a prolejzačky z rezi
mezi paneláky
Dnes? Plot
barevně všelijaký
a v něm hřiště sebejisté leskem
s posekanou trávou, novými tvářemi
co v hlavě nezůstanou
skluzavkou a houpacím koněm
s hřívou popelavou
Jo! To vyrostlo v místech
kde hnilo pískoviště
kde skrýše pod balkony
vždycky páchly močí
a v ušlapaném štěrku vrzal kolotoč
než zapomněl se točit
když nám kluci chtěli
sahat pod šaty
Můj svět panelový
však nechce návraty
Vracím se
a těžko se mi píše
když není žádné znova, příště
a nechytím ten nezletilý
čas bledých fotek, jimiž se prohání
rozbitá kolena, bunkry z křoví
ztracená hračka z levného plyše
křídoví panáci a taky díry
v kterých prý žili potkani
Snad jednou toto všechno zmizí
snad jednou přijdu a zapomenu
na svět, v kterém jsem dávno cizí
Léta Páně 2011, dne 22.3. věnováno autorem
terezahol
|
|
|
|
|
|
|
|
Moje generace nosí v srdci stejné obrazy - díky za jejich připomínku :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
to přece není o štěstí či neštěstí, já mám nádherné vzpomínky přece
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
na dětství jsem měl asi podstatně větší štěstí...:)
jinak text je to pěkný...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Při chtivém úsilí dvojznačné svobody
připoután vzpomínkami
temnil jsem
a tu
dítě v sobě znovu objevil a čelo jeho jen horoucněji líbal.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Znám pavlačové činžáky s kvetoucími muškáty v truhlících na zábradlí, jez na řece Svitavě, kolem níž jezdil vlak. Všechno je tam i dnes, jen lidé jsou zcela jiní.
Tvoje báseň vyvolává vzpomínky, přesto, že to místo už nemám rád...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zvláštní, ačkoliv nás dvě dělí celá generace, podobají se tvé vzpomínky mým jako vejce vejci. Snad jen, že náš sedmipatrák nebyl (ještě) panelový a hřiště nemělo prolézačky, ale jen povrch vysypaný škvárou, která se hrozně "dobře" pak vybírala pinzetou z odřených kolen::-(
"Rezi" mi cizí nepřišlo, je moravské a u nás se taky používá.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dětství nás utváří a doprovází daleko do dospělosti. Hodně mi připomněla, všechno tohle a deky na trávě a hru na třetího. Dneska jsou děti vidět venku jinak než dřív.
Pro mě je „rezi" naprosto v pořádku, to je přece na poezii to půvabné a křídlaté, že se setkáváme s nevšedními výrazy a nemůžeme říkat, že jsou správně nebo nesprávně, jsou-li tam z pocitu, který je naplnil, těžko je nahrazovat jinými.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jo, o tom to je. Místo může být sebeobyčejnější a třeba nejošklivější, ale když se zapíše, tak nikdy není dost nostalgie, zvláště pro konzervy jako já.
Ani si nechci představit, že někdy opustím litevský Studento namas se sprchami plnými vlasů, starými okny, z kterých táhne, nehostinnými chodbami a zpuchnatělým musorosprovodem...!
s tou rezí je to typický příklad "mého jazyka", kdy cosi, co působí divně, užívám automaticky a ač tu báseň mám už déle, nikdy by mne nenapadlo, že by to šlo i jinak :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nezapomeneš, protože jsou chvíle na které se zapomenout nedá. vracejí se jako duhové bubliny...
Chodíme na takové hřiště s malou Rozárkou...zatím ji lákají, přesto doufám, že až si bude moci hrát bez dozoru, najde si své hnízdo pod šípkovým keřem...
Tenhle typ básnění mám hodně ráda a souhlas s jardou - rzi je správnější.
|
|
|
|
