nevadí..pro mě umocňuje truchlivost toho pohřbu..

wow, v souvislosti s názvem mě začátek vyděsil, Moc mě neberou díla psaná výhradně na černých klávesách. A "hrob lásky" - to už by silně zavánělo klišoidem. Postupně jsem ale začal vnímat jemnou symboliku příběhu.

Zdánlivě silná výstavba. Zdánlivá působivost železné košile. Na mne nenaléhá pathosem, jako právě patou Achillovou. Velké T pak na obtíž.
Ano, jak naprosto prozíravě připodotkla Tessa, ovšem ne tak, že by ztrácelo na vjemu pocitovém, nýbrž staví mnohotvárnost úderu českého jazyka jaksi v pozadí.

Z první strofy jen poslední dva verše,bezvadnej střed s poklonou, však začíná slovem přízrak...potom nelze závěru cokoliv vytknout, ba naopak.

I přesto pro mne nadprůměrnej text.

Souhlasím Tessou, co se týče četnosti „hrobování", zbytečně to báseň suší.

Ty poslední čtyři řádky je skvělá miniaturka - aspoň pro mě.

Díky, Jardo, Tesso, Marto... Jsem rád za zpětnou vazbu, tohle jsou věci, které sám nevidím, dokud mi je někdo neukáže a nemůžu než souhlasit a slíbit: Napříště se polepším. Však je to už taky kousek starší. Patetické to je i mělo být, ale zřejmě jsem to trošku přehnal :-)

Pro mě je tu přespříliš "pře -hrobováno" a "pře-pohřbíváno", tolikerým opakování se jaksi ztrácí emoční hloubka těch slov.
Ovšem poslední sloka - to je jiný kafe...

prepáč, mne akosi prekáža to opakovanie genitívnej metafory na začiatku veršov..a pátosu, myslím, tiež až, až..možno aj dosť obohraté spojenia o tanci na hrobe, či pochovávanie lásky a pochod prízrakov a havrani..príliš
pre mňa
no páčia sa mi verše:
a nepatřičně bílé
jen Tvé svědomí

alebo aj ..stínanie ticha na klavír

tak

furt jsem čekala až se objeví první komentář když jsem se tu ocitla první..
omylem jsem poprvé četla přechodný pochod přízraků a to mi přišlo aspoň trochu nadějný v tom celkovým odevzdaným smutku

Každý umírání musí být smutný, umírání lásky stejně jako umírání těla nebo duše člověka, umírání přírody... přezíravý klid nespláchnutelný černou kávou má v těch chvílích jen člověk, co už má buď všeho dost, co je prázdnej a z něčeho unavenej a nebo ten, co překonal naštvanost a přijal skutečnost.

Být hrobem myšlenek je zlý, myšlenky je lepší ventilovat (třeba i psaním :-)). Myslím, že pokud člověk svý myšlenky umí ventilovat, pohřbí za svůj život podstatně míň vztahů, než ti, co mlčí.

Jsem se nějak rozkecala a zadumala nad tvým tématem - a to je asi po přečtení něčeho dobře...
Jinak technicky bych si odpustila velká písmena u "tvé a tvůj", nemyslím si, že by měly opodstatnění.