Okolo sebe kokon s filtrační vrstvou vnějších vlivů. Je pravda , že dnes jsou tyto vlivy víc nepřátelské než tomu bylo dřív. Obrana je nutná. Škoda, že někdy ale odfiltrujeme i ty, které by nás mohly povznést.... To je daň za bezpečnost duše...

trefný,
vlastně celý je to takový živý, chtěla bych to slyšet číst autora

měl jsem pravdu
a nikdo se mě na ni neptal

miloval jsem
a nebylo koho

tohle je děsně ze života.. takové trefné shrnutí bolístek spousty lidí..

Já to jako poezii vnímám. Není to vzletný styl, nejsou tam kudrlinky, etc. etc.,
ale je tam něco ukryté za slovníkovým výkladem slov... ano, to může být v dobré próze taky, ale tohle není próza, není to ani blábol, ani prosté sdělení...

Jdeš zajímavou, ale nikoliv jednoduchou cestou :-) Držím palce.

Ani civilní ani okřídlená.To něco (asi to něco vidím jinde)tam je, a je to čitelný, ale není tam pro mě kus poezie. Já nevím, jako když zapomeneš nakonec ty játra osolit, ne však tak, že je osolíš brzy a ony ztvrdnou.Ale možná je to jenom proces, fáze.

Koukám, že se s tebou shodnu hodně, hodně. Samozřejmě o nějaké rezignaci nemluvím a doufám, že ani tahle báseň není rezignací. Například Ulice - paměť vydlážděná vzpomínkami. A nejen. Je jich tam o parník víc. Jsou to sice jen subtilní motivy, ale právě proto je tam chci, protože tolik neruší, člověk si jich může nevšimnout. Báseň na nich nestojí. To tvoje "něco" ano. Přesně to je potřeba hledat a v tom mi připadá psaní básní trochu jako loterie. najdeš něco, ale nevíš, jestli je to "něco". Tak o tom něčem napíšeš a teprve čtenář ti jako zlatník řekne: je to "něco". Takže ještě jednou díky.

V obecné rovině s Tebou každopádně souhlasím, ale:

nelze zcela rezignovat na používání prostředků, které dělají poezii poezií

Já sám také používám hlavně vorný verš a snažím se být co nejvíce civilní. Snažím se používat jen jazyk, který lze slyšet na ulicích a v hospodách. Pokud má být ale báseň básní, tak musí mít "něco" navíc než jen popis okamžiku, či vyjádření názoru.

Hledání toho "něčeho" je psaní poezie. Já už několik měsíců nic nového nenapsat. Hledám to "něco" :-)

Díky, chybějící poetičnost je tak nějak mým záměrem. Učil jsem se vázat verše a rýmy a zjistil jsem, že opravdová báseň je někde jinde. Učil jsem se zvukomalbu, aliteraci, anaforu, epiforu a mnoho dalších, abych zjistil, že opravdová báseň je jinde. Hledal jsem různé postupy na rovině logiky básně, pracoval jsem s dialogem/monologem, s vícevýznamností slov s protiklady a zjistil jsem, že opravdová báseň je někde jinde. Učil jsem se vázat slova co nejpoetičtěji. Stavěl jsem své básně z dramatických slovních spojení, abych zjistil, že opravdová báseň je někde jinde. Někde hlouběji. A od té doby píšu prostě. Protože ve chvíli, kdy bych nějakou tu báseň opravdu objevil, nerad bych ji před čtenářem zašifroval, nebo utopil hromadou kudrlinek.

...trošku mě to pocitově uvedlo na včerejší Václavák, zapálit svíčku, mezi ty dva kluky..,poklonit se ...

Celkově mně sice tak nějak schází "poetičnost", ale zaujalo mě: Miloval jsem a nebylo koho...

zaklíněnost ve vlastním světě poskládaná do několika obrazů. Taková ta myšlenková bohatost, kypění pocity a touha konat a překonat (se) spojená s prázdnotou a marností není úplně příjemný pocit. A mně na těch pár verších přijde jako trefně vystižený