uf
láska na dlaniach..rany ticha..hroby kvetín..bolesť prerastania.....až po umieranie lásky v náručí
mám pocit, že priveľa si myslel na efekt a skĺzol tak k pátosu cez genitívne metafory a veľké slová

a páči sa mi veľmi spojenie "..v bezjaderných hádkách.."..áno, často sú také

No ano, proto jsem taky psala, že významově prťavý můžu chápat.Ale možná jde o text jako celek, protože jinak by každý verš mohl být co pes to jiná ves.I když to by asi taky nebyl marnej nápad na zpracování.
Hru se slovy, ano, ano, tak to jsem registrovala, nehledě na technickou stránku o které zmiňuješ.
A taky mne znovu mile překvapuješ, že uvažuješ o slovu pro čtení a slovu pro přednes, protože ne každý si tohle uvědomuje, když píše.Nedávno jsem o tom psala T.Z.
I Tobě milé svátky, Jane.Ne..Oldo mi jde líp z řádku.:)

Děkuju Inko, já si toho vážím. Vážně.
Některý výrazivu jsem tu volil ani ne tak pro přesný význam, ale z hlediska práce s jazykem. A také své básně v první řadě zpracovávám pro recitaci. Takže někdy čtenou podobu malinko pomíjím.
Konkrétní bude jen k tomu naroubování.
na roubovaní
na hro bech květin
tu jsem se pokoušel o přední rým. A není to jediná jazyková hra. Nešlo mi ani tak o význam jak o hru s jazykem.
A ještě k tomu prťavému. Je to slovo použité velmi záměrně. Ano vnímám tu jeho konotaci až komickou nebo kabaretní. Ovšem obsah toho výsměchu okovu, který dnes už nic nedrží a manželství se rozpadají, jsem použil prťavý. Malý a pro většinu lidí dnes už k smíchu a bez hodnoty.
Hezké sváteční dny

Oldo, dialog by měl být vždy oboustranný, takže jiné vhledy naprosto vítám, zvláště když dostatečně opodstatníš, jedno či technicky nebo jinak, i když o osobních vjemech vždy stěží/ale i proto tu je poezie. Nevystavuji své pravdy za jediné, jen svůj náhled na věc sděluji přímým přenosem, možná jinak, než bys třeba čekal. Malicherná snad ani ne, hnidopiška, to asi jo.
Prťavý zlatý okov, snubní prsten, ano, o tom žádná, tedy o obrazu.Já zmiňuji pouze to slovo prťavý.
Koukej úplně snadně:
Jak vedle prťavce působí maličký?
Nevelký, drobný,nicotný, slabý...prostě vhodnější synonymum mám na mysli.
Prťavec zní možná i komicky, nevážně, nejen sám o sobě, ale vůči ostatnímu až tragikomicky.I když bych významově mohla chápat, nezapadá vjemem. A pokud hovoříme o zašlém a ošoupaném pospojivu, jak působí slovo prťavý vedle vážné věci podmíněné navíc klišatem?

Kde podle mě kulhá zpracování?Právě ve vhodněji uloženém výrazivu.
Tam kde opíšeš mnohokrát již opsané před námi.
Naproti tomu bezjaderné hádky anebo právě samotná naroubovanost (i v přeneseném slova smyslu)je to co text může vyzdvihnout.
Naroubovat čistou a zdravou větev, která bude rodit na starém výjimečné ovoce.
Už jsem Ti myslím jednou řekla, že Tě vnímám jako zašlého hrdinu, rytíře (já to viděla i na vlastní oči)/i tohle zní jaksi obehraně/ale je to tak/ že velké ideály, čest, a chrabrost už dnes přímo nedoznají svých hodnot.Jiná doba si žádá nové projevy, nový kabátec ze starých slov a vlastností, které jak možná naivně také doufám stále existují.
Ta první vánoční třeba, tam to zase přeháníš, otáčíš moc,až překroutíš, že nevyzní.
A máš témata a chuť psát i zrát, hledat a nalézt...no a já Ti jenom sděluji své vjemy...nic víc nic míň.Jsem pouze jaksi a čímsi zaštítěná v poezii/jako mnoho z nás/, nicméně taky žádný odborník na slovo vzatý.:)

Přemýšlím, jak s tebou vést dialog. Stavíš své oponentury velice tvrdě, nekompromisně, aniž připouštíš jinou pravdu.
Já mám tvé komentáře hrozně rád, protože člověka pěkně zepsejuš a když si to vezme k srdci, tak ho to posune.
Jenže občas mi připadáš až malicherná v některých drobnostech, které třeba mají význam, který nevidíš.
Ten prťavý zlatý okov je snubní prsten. A je prťavý. Uznávám, že láska, co umírá v náručí je trochu klišé.
Velké hračky ano a chtěl jsem je. Budeš tedy prosím konkrétnější v tom, kde kulhá zpracování?
Díky :-)

naroubovaní
na hrobech květin
v bezjaderných hádkách
zas se prorůstáme
ústy
rodíme svá jádra

tohle jsou velký hračky a ty bys zasloužil za to zpracování, ach jo

prorůstání ve variacích nevadí, vadí ty velký slova, která se potom jako velký nedovedou číst
láska na dlaních, hluboké rány, bolest, dyk to jde opsat efektivněji

jak můžeš do jednoho verše dát prťavost a hned za to umírání lásky v náručí...ty to neslyšíš?Obojí je na prd a k tomu ta divná vzájemnost

no tenhle text si zaslouží víc Tvý pozornosti, času i hýčkání

aha aha kvantitou. Vidíš. Vezmu si to k srdci, ale vzhledem k tomu, že už je poněkud starší, tak ji měnit nebudu.

Láskou na dlaních to začíná...a hluboké rány ticha pečetí...to prorůstání. A bývá někdy společné ticho pevnější dotyku, který pomine...
Ano, oslovila mě tvá báseň.
Snad jen ...malou poznámku:a vzrušující bolest prorůstání bych nahradila tou bolestí nebo z té bolesti.Prorůstání je tam už tolik, že význam toho slova se jakoby smazává kvantitou. Ale to je jen můj osobní názor.

Tak díky, beru to jako pochvalu. Jsem rád za názor čtenáře. Ten je asi nejdůležitější, že? Člověk si to po sobě neumí přečíst zrovna s odstupem.
Hezký den.

myslím, že láska neumírá, jen se kvalitativně přeměňuje v jiné city.
nejsem autor, nejsem básník jako ty, takže můžu napsat jen jako čtenář, že se mi tohle tvé zpracování myšlenky líbí a donutilo mě, přečíst si ho víckrát a nad těmi slovy uvažovat - a to je, myslím, dobře, když napsaná slova nesklouznou po čtenáři jak voda po husím peří.