|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Když noc mlčí
(věnováno Ingrid a jejímu neopakovatelnému stylu)
třpytí se tu
vychlípené dlaně skla
že kdysi byly Vánoce
a my jak děti
jsme si hráli
nazí
utrmácené stíny
kapřích hlav
a táhlá agónie koled
jak umírají sny
neplač Natálko
táta toho kapra zabije
pro bludiště krve
na mozaice šupin
a páteř času lámu na slova
jen těch jater
je mi líto
a oba už jsme dospělí
. . .
tichá noc že?
jak děti jsme si hráli
na schovávanou a já
já pykám
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, je to jedlé...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsem rád, že jsem ji neminul
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji. První, která mne tu vzala sebou. /ostatní snad prominou/;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
po pár dnech jsem si přišla počíst a hned narazím na tenhle poklad... moc povedená věc
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
áno, pridám sa k Marekovi..rôznymi smermi
..k vlastnému detstvu a hneď k utrmácaným tieňom mŕtvych
a polámaných slov
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vtáhla mě (báseň) různými směry najednou... Je, čím se kochat, je, o čem přemýšlet...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Oldo, mám sice takovou malou soukromou pitevnu, jak řekl jeden, co mi je milý, ale to je docela vážná věc věnovat svůj text někomu, kdo ještě není mrtvý.:)
Nastavuješ mi zrcadlo.Děkuju.
A teď pár technických:
neplač Natálko
táta kapra zabije
pro bludiště na mozaice šupin
páteř času
lámu na slova
těch jater je mi líto
oba už jsme dospělí
/tady je to asi nejvíc vidět/
Je to dobrá báseň.
A mám teď taky díky Tobě, v hlavě další podklad - látku ke zpracování.:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mě zas na čas lámou Tvá slova, ponořil jsem se do nich, melancholie mne zahalila, až jsem málem zapomněl, že jsem původně chtěl dílo jen schválit, ale teď to s mažu…
|
|
|
|
