Díky, musím se s tím asi ztotožnit. Snad se příště zadaří lépe :-)

Název a první dva verše považuji za velice zdařilé, souhlasím ale s již vysloveným názorem, že zbytek textu zdaleka nedosahuje laťky, kterou jsi v úvodu nastavil.
S druhou strofou mám mimo jiné problém co se obsahu týká, takže se vzhledem k zaujatosti raději zdržím dalších komentářů.

Díky. Díky. Newivo, Jardo. - zkouším a jsem rád, když mi někdo Cimrmanovsky řekne: Tudy ne přátelé!

Ač vyznáním neznaboh, obdivoval jsem zamlada mistrovství českých (tedy lépe řečeno moravských) katolických básníků. V dobách pubescentních na mě měli vliv Jakub Deml, František Lazecký a samozřejmě Jan Zahradníček. Pronásledovaný Václav Renč k nim patřil rovněž, i když ten jako ruralista oslavoval častěji otcovskou hroudu než Pánaboha. Jako experiment docela zajímavé, hádám však, že Tvoje další cesta tudy nepovede.

nebe a země jsou dva odlišné světy, máme slovo, ostatní je na nás. snad i smíření se s tím, že život tady není cukrový obláček s okamžitými odměnami ani rozžhavený rošt s nekonečnými útrapami. první dva verše jsou zdaleka nejsilnější částí textu - jsou jen dva a přece říkají víc než celý zbytek.

moderní , nebo spíše civilní modlitba, sedí..

Vítám každé dílo s podobnou tématikou.
Já jej slyším, i když mlčí...

lidi vždycky mluví víc než Bůh
líbí se mi to i když formálně bych to upravila, přečetlo se mi to (samo) trochu jinak

Smutné a beznadějné, to snad ne. To ani nemělo být. Spíš popis stavu, kdy Bůh mlčí. A že to tak občas člověk cítí. Která báseň Václava Renče to byla už nevím. Asi bych ji ani nedohledal. Jestli máš někde, Tesso, starý KT, tak to bylo z číslo někdy z konce listopadu. Víkend 23 mám pocit. Ale to už nepamatuju. Ale tak často tam verše nejsou, takže pokud máš archiv, tak to snad dohledáš.
Modlitba je někdy jen takový řev do ticha noci, kdy nikdo neodpovídá. Jenže právě takové modlitby (jak píše Matek Orko Vácha) jsou ty nejcennější. Kdyby Bůh byl stále pořád hmatatelný a vždycky odpovídal, co by pak byla víra. Víra je to, co nás podpírá v období nejistot a nevědomí. Tak. Tak.

Tu báseň Václava Renče bych si celkem ráda přečetla, abych věděla, proč jsi reagoval, jak jsi reagoval. Jestli má rým souznít s odříkáváním litanie a je tedy úmyslně tak jednoduchý. Pokud jde o obsah, zaujaly mne jen první dva řádky.

smutné a beznadějné
kam přijde náš svět, když naději nenajdeme ani v modlitbách?