.. u nás se říká, že trápit se něčím, co je pryč, co nezměníš, je jako koukat nebožtíkovi do zardele, ledničku narvi ňamkama a pitíčkem, pozvi pár přátel a udělejte fajný večer, pak ráno vyjdi ven a dobře koukej holkám do očí, v něčích očích jsi už zapsanej, jen to ještě nevidíš..?
http://www.youtube.com/watch?v=TQ-6WmJJ6nw

Pár veršov a hlboká stopa básne.

Beru. Osvobození v poslední vteřině. Představa, že bych si jí býval vzal. To bych pak chodil kolem toho kostela, ukazoval na něj prstem a šeptal si: "tady mě odsoudili nadoživotí" Akorát jsem si při tom osvobozování odřel ruce o rezavé okovy, ale to přejde :-)

Porozuměl. Jo, tohle znám...

Marta, díky. Takové naléhavé ticho času.

Ten text je jednoduchej. Bral jsem taková nezúčastněná slova, bych řekl. Netepeš jsem myslel jako takové centrum textu, mezi těmi jednoduchými, civilními a lehkými slovy. Netepeš. Netepeš jako slovo "divoké a živé" a tedy kontrast proti zbytku.

Je to trošku těžká vzpomínka. Bude se vdávat, o to těžší. Tak snad aspoň ta lehkost podání, jestli jsem ti porozuměl.

mne sa páči práve to opakovanie
dáva textu istú naliehavosť..túžbu prinavrátiť
čas keď si bol jej tichom

Lehce se dotýkáš vzpomínky, jež těžkne v dlaních...