|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Říční modlitba
budou-li oni mlčet, bude volat kamení (Lk 19:40)
zarudlé bulvy oblázků
omílají své
šplouch šplouch ámen
že jim šplouchá
na myšlenky
na každém šplouchu
pravdy trochu
rozum můj má krátké nohy
když kolem cupitáš
sklenice na sny dopitá
já labyrint u půllitru
ztratil jsem nit k svému nitru
a ty – moje Ariadna
chladná chladná chladná
jen hukot v hlavě
zmatek včel
citům se brněním
až čas se na čas odmlčel
jen pláče kamení
šplouch šplouch ámen
|
|
|
|
|
|
|
|
Sem se ráda vracím, rytmičnost a hravost jsou v přesně správném poměru na to, aby se čtenář nechal vést od začátku do konce.
Snad by se mi lépe četlo "ke svému nitru" než "k svému"
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vydarené dielko... pôsobí na mňa pokojne, ale aj trošku " provokatívne "... a práve to sa mi na ňom páči...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zaujímavým spôsobom si nás vtiahol do svojej modlitby..Lukášom..rozbíjala som si ju odvčera na drobné kamienky aby som sa napokon v nej našla..v podobe okruhliaka
..veľmi sa mi páči to "šplouch šplouch ámen", so štipkou hravosti a nemennosti
a ešte: opakované chladná tak sugestívne zapôsobilo, až ma takmer striaslo..a vôbec, ten záver, od hukotu v hlave má silný náboj..až náboj
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ona jestli je tvá Adriana tak krásná, jako tvé básně, jsi ve vyloženě dobré společnosti :-)
moc se mi v tomhle tvém textu líbí pohrávání s inovováním klasických přísloví, kouzelná věcička
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ona, je krásná (ta moje Ariadna :-) ) to se to pak píše :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mně se zdá...krásná
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mlčel jsem a mlčel kámen
to nechtěl jsi snad, Lukáši,
však dosud neřekl jsem amen
a monitor jas nezháší
**
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
So svojou básňou si mi pripomenul film Ondine, ktorú vyloví rybár z mora a ona vystupuje ako selkie /mýtická tulenia žena, vodná víla/.
Tak ako Tess, aj mňa upútal rytmus. Nesie sa až ku kameňom, na ktorom sa vyhrievajú citáty z Biblie.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rytmicky mě ta báseň okouzlila. Vlny narážející ve stále stejném tempu na tytéž kameny v sobě zároveň nesou jakousi neměnnost, statičnost a ta prolíná celým textem. Něco skončilo, ale nic nového nezačíná. Trpné bezčasí a vyčkávání. Na něco, co ale nelze vrátit... nebo na povodeň.
|
|
|
|
