ó jak srdceryvné
hra na drásavost svědomí
prý

velice umělecky
olizuješ vyleptané zbytky mé soudnosti
abys mě poskládala jak mozaiku
ze střepů svých bývalých

„je mi líto že se s někým takovým stýkáš“

rozumí mi totiž všichni líp než já

„nemáš rád lidi“

mlčím jak ohraný
pohozený maňásek

„se na sebe podívej“

koukám do zrcadla
a vidím tebe
zase ti odpustim pro tvoje smutný oči
i to
že mi o tobě lžou