čéče pro mě je vrcholná scéna taktéž v první půlce, kulisy vidím spíš ve zbytku, ale já jsem pocitovkovej komentátor, žádnej odborník v hodnocení poezie, takže tak nějak to ber

livebete, ano s tou větší poetičností asi souhlasím. Možná jen v té druhé části píšu, jak nějak víc chci psát. Je hodně forem poezie a ještě se vyhraňuji. Omletý zbytek? Jo, tak určitě to není nová myšlenka. Snažil sem se ji teda podat aspoň trochu nově. Jsem rád, jestli se mi to povedlo aspoň u někoho. Díky a hezký den.
Dolphin, díky i tobě. Já každou báseň píšu i s ohledem na případnou recitaci. Takže "z žaláře" je záměrné. Trochu ti to zavrže, no. Snažím se genitívkám vyhýbat, ne vždy se to daří, díky za podnět. Jo a taky za pochvalu:-)

pro mě je , možná paradoxně k tomu, co tvrdíš v komentech", lepší právě ta první část. (a to i poeticky) Obstála by sama o sobě. Ten zbytek už je "trochu omletý" a předvídatelný vysvětlování. Ale co pak se žalmem, no...

Amen

tvoje posledné dielka mi veľmi chutia...
myslím, že v tejto polohe ešte napíšeš veľké básne...
už teraz sa teším...
možno iba jedna malá výtka...
" z žaláře těla "... jednak spojenie " z žaláře " je dosť neobratné pre jazyk...
a samotné genitívne spojenie nepôsobí veľmi šťastne...

Třebaže je v ní spousta rozumu, v téhle básni neklouže po povrchu a paradoxně ničemu nebrání. Líbí se mi celá. (jen ta barikáda, ale to je můj problém, mám ji prostě spojenou s Drdou a tuze těžko mi jde si odmyslet)

áno, mal som napísať : z môjho pohľadu máš text vybrúsený, "ranami na zápěstí" mi ako dvojslovie trošku zovšednelo aj keď je v kontexte, teda mal som na mysli slovo "ranami" ... možno by ho šlo nahradiť ... )) ... a už viac nešpekujulem, lebo je to scestné ... ))

Jiřino, ano smrtelný hřích. Jenomže s tím nepsaním a nemyšlením souhlasit nemůžu. Když už sme tady u toho nevědomí. Myšlenky, které si nepřipustíme mocným cenzorem vědomí, jsou vytěsněny právě do nevědomí. Vytěsněny, ale to neznamená, že nejsou, a právě z takovýchto vytěsnění a nepřipuštění myšlenek a zkušeností vzniká velká řada neuróz a dalších psychických obtíží. Obrazně se tímto nepřijetím člověk uvrhá do pekla svého nevědomí.
Hřích ano, ale Bůh v první řadě respektuje naši lidskou přirozenost. A pokud ji nebudeme respektovat my, pak náš vztah s Ním nikdy nebude takový, jaký by být mohl. Sme lidi.
No a ještě k tomu pokání. V kontextu, v jakém ho u tebe čtu, se mi zdá spíše SEBETRESTÁNÍM a s tím už nemůžu tuplem souhlasit, neboť hlavním významem pokání je OČIŠTĚNÍ!
Hezkého den
JH

Victore, myslím si, že "ranami na zápěstí" je nutné, pro sdělení sděleného. Už je prořezaná vskutku hodně.
Ten úvod - mám radost, že to někdo napsal. Ten první verš je (abych tak řekl) startovací. Máš tu báseň a prázdnej papír a někde musí začít, jazykovou hříčkou, jemný nápadem, než se ti začnou sypat slova. Nakonec na tak sevřenou formu je tam ten začátek (a teda připusťmě, že jako takový jazykově nezní zas tak špatně) už zbytečný. Spíš taková úlitba mému způsobu psaní. Nevím, jestli ten odklon od takovýchto slovních výměn jednou neudělám definitvní, ale zatím si ho nechám pro zachování osobní identity.
S pozdravem JH

oslovuje ma takéto uchopenie poetiky ... páčilo sa ... )) ... možno to "ranami na zápěstí" mi paradoxne ubralo zo sily ... a ešte prvý verš by mi vôbec nechýbal ...

Jsou chvíle, kdy rozum staví barikády a nepouští nejen ven, ale ani dovnitř. Přistoupíme-li na tuto (jeho) hru, zůstaneme o dost ochuzeni.

No vidíš a první strofa je jen takový stavění kulis. Vlastní báseň mi začíná až slokou druhou. Ale sem rád, žes přistoupila na moji hru. Hezký den.

silný text, Jane. ten začátek mě dostal, první tři řádky a zastavila jsem se, protože jsem si to chtěla vychutnat. mám to tak, v básních mě kolikrát dostane nějaké vyjádření, slovní obrat nebo emoce.
myslím, že šátráš velmi zdatně a došátráváš se podstaty dobrýho textu, co umí lidi oslovit. předpokládám, že tady si asi každej něco najde.
... a proto si čtu