Tes, myslím, že moje já nestačí, pokud své já neumím popsat čtenáři. Nestačí se jen dát na papír, ale člověk si musí umět poradit se slovem tak, aby to dání se na papír bylo i dáním se čtenáři. Tolik obecně. Publikuji teď text, který je dosti odlišný od tohoto a jsem zvědav, zda je pro tebe stále stejně sterilní.
Hezký den.

Víš, Honzo, znám tebe i tvé básně už nějaký pátek a vím )protože o tom dost často mluvíš),že se chceš naučit psát básně dokonalé. Jak to tak sleduju, začíná se ti to dařit, ale mám dojem, že čím dokonalejší jsou, tím víc jakési "sterility" se do nich vkrádá. Zpočátku jsi v nich byl obsažen ty, teď mi přijdou odosobněné.
A když už jsi zmínil Jardu, ten mi kdysi napsal, že moje verše mají duši ( o dokonalosti nic, to je fakt). A přestože se taky ráda učím ( a doufám, že jednou budu psát líp než dneska), budu radši, když si podrží tu "duši" či co, než aby se v jejich dokonalosti zrcadlil chlad. Radši je budu skládat ze střípků emocí- než vyplozovat.

Myšlenkově i formálně báseň z těch, které rád čtu.
Jen slovo básník, užívám opatrně. Já se pokládám za písaře básní
X$(

avi

Li, velmi dobře položená otázka.
Jarda mi tvrdí, že básníkem se stanu až zahodím svoji morálku a začnu žít aspoň jako Bukowski, ale já si osobně myslím, že už básníkem jsem. Nemyslím s ohledem na texty, které vyplozuji, ale s ohledem na způsob vnímání světa.
Moje ambice jsem pak ve výzvách. Přečtu si dokonalej text a řeknu si, když to zvládne on, tak já taky. A zkouším. Pak zjistím, že to nezvládnu, dokud si neosvojím tuto schopnost. A tak pořád dokola. Učím se. Učím se proto, že se učím rád. Proto, že mi učení jde a proto, že podle mého to někdo dělat musí. Dodám dva citáty a pak to shrnu:
Einstein: "Genialita je z 10% nadání a z 90% tvrdá práce."
Čapek: "Když nemám co dělat, pracuji."
Teď se pokouším psát dokonalé básně. A až to budu umět, pak uvidíme, k čemu se tahle schopnost hodí.
Hezký večer

když to čtu, je to dobrý, ano dost dobrý...jen mě napadne, proč vlastně píšeš básně. Přečet jsem si znovu několik tvých věci (i jinde a dříve uveřejněných) a nemůžu se rozhodnout, jestli je tvojí ambicí být básníkem nebo se naučit psát dokonalé básně. V tom je nemalej rozdíl.

nevím, zda zestárl (ať už inkoust nebo ty :-)), taky nejsem odborník, abych soudila, zda byly lepší tvé psané "mladým", či "starým" inkoustem, mohu ti jen zprostředkovat pocit čtenáře. a tam bych skutečně hodně váhala, zda jsou mi bližší ty, které jsi vkládal při svém vstupu na LW nebo tahle, to je otázka vkusu každého jedince.
člověk se vyvíjí, a to ať je autorem, či čtenářem. a každý člověk je originál, pokud se snaží vměstnat do někým vytvořených dogmat a přizpůsobit cizímu vkusu, vyjde z něj pouhý epigon nebo - co hůř, hybrid. vyvíjet se je dobré, hlavní je ale, zůstat přitom sám sebou.

Cindo, Inka jí komentovala tak, že v ní můj inkoust zestárl. Možná měla pravdu. Musel s k ní dojít časem...

origami papírových tvrzí mě nadchlo, takže to beru od konce. prostřední sloka mi na prvé přečtení sedla nejvíc a na začátku jsem se zamyslela nad tím, že v každé hospodě najdeš filozofa, pokud hledáš...
druhé, hlubší čtení na mne už působilo naprostě kompaktně a tuhle tvou (nemůžu se zbavit pocitu, že něčím jinou, než jsem bývala u tebe zvyklá) jsem přijala jako celek, ze kterého bych nevypíchla ani slovo. prostě sedla mi.

míchat filosofy s šenky je úžasná představa
vidím hospodu v Praze léta páně 1830
bouřlivé diskuse u vína, o literatuře o bohu...
nad ránem se vracíš do reality
blížeji k sobě si kladeš otázky..

vymakaný příběh hledání fakt, že jo

Motlitba je právě dobrá hlavně a jen k urovnání si myšlenek a pocitů. Jsou ovšem i lidé, kteří používají jiné nosné prostředky, případně pomůcky. Báseň je prima - podle mne postihuje situaci, která je indikací i kontraindikací modlitby jako kýženého prostředku k dosažení cíle. Tip.:+

Nějak nerozumím tomu obratu "za myšlenky".
Jinak samozřejmě souhlasím, modlitba je nesmírně obtížná, když k ní člověk nemá tu správnou chuť a prostor. A dělá samozřejmě všechno možné, jen aby je hned tak neměl :D

Boh, vždy ho použijeme bez návodu. Ako sa nám hodí.
Ale nie o tom chcem.
Mám rada, keď človek polemizuje. S filozofmi, knihami, s otvorenými očami oproti, sám so sebou. Len tak sa dostane ďalej. Aj keď možno do zbytočných zákrut, ale aj tie majú svoju silu. Skúsenosť.