Podzim už dávno přestal plýtvat letním časem
marně hledá zbytky barevných koláží
stín múzy v třepetavém světle svíčky
se sune k zápraží
pozvat dál toulavou invenci
která prý tančila před Picassem

Úspěch náš pyšně vede náměstím
snadno umí zaplašit svědomí
hozená almužna o dlažbu zazvoní
jen prohry se tiše plíží ztemnělým podloubím

Zvonivou mincí lze látat vetchá svědomí
kácel se les, zbyly alespoň třísky
není to peníz, soucitně vložený do slepcovy misky
prašivcům tak jak tak, patří jen zadomí

Každý rok pastýři přináší poselství
stvrzená pokorou králů
jesličky jsou víc, než jen pár dřevěných tyčí
pokaždé v pozadí nějaký Herodes křičí
předsevzetí se jako obvykle, zasunou do regálu