Jednou se nás jedna „vědma“ zeptala, kam bychom šli pro moudrou radu, bylinky prostě pro jakoukoli léčbu. Zda radši do pěkného skvostného domu, ze kterého by vyzařovalo bohatství a úroveň nebo radši do malé, skromné a ne až tak skvostem zářící chaloupky někde v lesích. Neřekla, že by chaloupka byla rozpadlá, špinavá nebo v ní bydlela ušmudlaná baba.
Bylo to kdysi dávno a naznačovala nám tím, že především blahobyt a krása se pojí s charakterem a sílou a osobností atd…
Bylo to v dobách, kdy jsme se učili koukat na sebe do zrcadel a říkat si, si krásná…jsi krásná….aniž by si někteří uvědomovali, jak to může být dvousečná věc.
Bylo to v dobách, kdy bylo nejdůležitější pro spoustu z nás přijmout, že peníze mohou být dobré.
Bylo to v dobách, kdy se ženy učily, že nejsou otrokyněmi……
Jenže …..já byla vždy „divná“.
Nevěděla jsem proč, ale trvala jsem si na svém.
Šla bych radši do malé prosté, skromné chaloupky a poslouchala rady prostě
( ale s přírodou) žijící stařenky, než carevny…co si myslí, že nad ní není.
Také jsem se takovou "moudrou"carevnou netoužila stát a vůbec jsem si nebyla jistá, že se v takovémto případě, lze pokoru k přírodě naučit (tedy jinak než drasticky).
Zkoušela jsem se koukat do zrcadla. Neviděla jsem žádnou ženu, které bych mohla říct „si krásná“ nebo alespoň „si hezká“. Prostě tam nestála a já měla takový divný pocit, že to dělat nemám. Ten pocit, co mě varuje i dnes a nedovedu vysvětlit, kde se bere.
Jenže tenkrát jsem ještě potřebovala potvrzení, abych se necítila divná. Tak jsem to celé brala jako moji nedostatečnost, neznalost, strach, neschopnost a co já vím ještě. Bojovala jsem s tím a se sebou. Dlouhá léta.
Až jsem se oklikou vrátila na začátek
Musela jsem na to přijít sama v sobě. Tím netvrdím, že někdo na to nemůže přijít u zrcadla, když na sebe pěje ódy. Každý ale, má cestu jinudy. Nedá se to opakovat a ani se řídit někým jiným.
Dnes si mohu stoupnout před zrcadlo a říct si „si vcelku pěkná holka“, protože to jde od někudy zevnitř a je za tím spousta dalších věcí…tam někde ve mně. Dokonce se mi někdy stane, že tam vidím fakt hezkou ženskou….a taky jí to hned řeknu, aby si to užila. Ale není to - to podstatné…to jenom přišlo s tím podstatným.
A také dnes vím, jak strašně může někomu ublížit, koukat se na sebe, říkat si to do očí a uvnitř mít pocit ošklivosti, hnusu atd. a nebo druhá varianta ….to považovat za podstatné a neřešit to z jiného úhlu. ( Jak… tu nebudu rozebírat).
Stále víc si nemyslím, že majetek se pojí s osobností, charakterem a blahobyt je to, co si pod tím spousta lidí dodnes představuje.
Je ovšem pravda, že bohatství se dost často pojí s lékaři, léčiteli, terapeuty čehokoli atd. ( Vynechávám vzdělané sociology, ekonomy atd…to je zas jiná sorta). Nemyslím si ale, že by to znamenalo, že jsou dál, než prostá obyčejně a přírodně vypadající stařenka, bydlící v jednoduché chaloupce s výhledem na okolí, která každý den ráno jde poděkovat přírodě.
Nakrmí zvířata, poseká seno, natrhá bylinky, sklidí ovoce a pokud k ní někdo přijde, nakrmí ho, dá mu nějaké to „bejlí“ či obyčejné rady na cvičení pro celé tělo.Také mu řekne, že on je ten, kdo je pro sebe nejlepší rádce a pomůže mu, se mít rád.
Přijde jí přirozené, že za tohle ovšem nemůže chtít peníze. Možná za nocleh a za jídlo a také něco málo za bylinky. Z tohoto příjmu si ale nepostaví palác. Takže dá rozum, že chaloupka zůstane chaloupkou. A stařenka zůstane stařenkou.
A taky dá rozum, že by to vlastně mělo být tak přirozené a že se na tom byznys vlastně nedá postavit. To je to…co mě trochu trápí.
A taky si stále nemyslím, že by kdokoli mohl komukoli radit, jak to dělat.
To co je pro jednoho cesta dál, může být pro druhého pěkný průšvih. Nebo….je to jeho cesta…ale až tak za dva roky…až mu dojde dalších dvacet věcí. Jenže na tyhle věci by nepřišel, pokud by se na chvíli nezasekl a nebabral se v tom stále dokola.
O předávání energií, zasvěceních a podobných „agóniích“ se nerozepisuji….jen pokud zlo může mít hodně podob…tak tahle je fakt ta „nejcharakternější“.
A na závěr..miluju prosté chaloupky a původní přírodu, obyčejné moudré stařenky, obyčejná slova a myslím, že víc není. Co myslíte???