Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
...a musím ti to dopovídat
šla jsi domů jako vždy kolem plotu zahrady

po sedmnácti letech andělé
už zase zaspali v kostele
řekl to jeden ateista
a nebo ne?



ale ty na něj myslela
každý týden
si mu vše umyla
vyčesala to zbývající
co větve i ptáci zpívající
nechtějí
už jsi neslzela
ani my
přecházela jsi po stejné silnici jako on
jen po jiném přechodu
a přece potkali jste
stejnou náhodu
stejné stíny

ne     neodešla si
to někdo cizí odvezl tě
ještě sto padesát metrů
na kapotě

za synem
maminko
za synem
jen kočí
byl zase jiný

* + *
Léta Páně 2012, dne 17.6. věnováno autorem Burlev
  
19.6.2012 | 16:53    Flávia

Burlev, tragický príbeh, ale napísaný s jemným ťahom. Vieš sa obkolesiť básňou a pohybovať sa v jej rytme...
18.6.2012 | 15:27    marta

..
18.6.2012 | 14:43    Sendy

Nemám slov. Respektove mám, ale všechna mi přijdou nepatřičná.
18.6.2012 | 13:48    Dota Slunská

Já tyhle věci neumím komentovat. Tessa to řekla moc hezky. A tys to moc dobře napsal.
17.6.2012 | 16:17    j@newe

ach boze, brecela bych
17.6.2012 | 16:09    JC senior

Jsou básně jako život. I smutné příběhy do nich patří.
Nebo jen ty smutné...?
**
17.6.2012 | 15:56    Tessa

Tohle je text, co se mi jen těžko podaří rozdýchat.
Připomíná mi "smutné povídky",které píše Olunkas. Stejně prostá slova, nekomplikované věty a obrazy, ale pod nimi ukryté hlubiny, kam se mnozí raději snažíme nenahlížet.