tak veru, In to vystihla

Bohužel o spontánnosti a kouzlu okamžiku v tomto textu nelze polemizovat. Nevložilas tu správnou stopu. Nevyloudilas tón, co by čtenář mohl zaznamenat.
Věřím, že v období dospívání může člověk na jisté úrovni prožívat okamžiky o kterých v textu hovoříš, nicméně sdílnost a přesvědčivost textu vždy mluví sama za sebe.
Dokonalost, kterou obyčejně čtenář v textu hledá, není rým, nebo technická stránka věci /i když neomylně přispívá /zvláště pak u čtenářů sečtělých, ale to s čím může souznít. Čemu může uvěřit proto, jak to řekneš a právě kvůli tomu dokázat prožít.
Mnoho lidí, žen a dokonce mužů u např. u filmů upustí slzu, ne však vždy proto, že by obdobný příběh skutečně ti všichni někdy prožili, ale vždy jen proto, že způsob jakým je předloženo, je dokáže zasáhnout.
Jestliže se prezentuješ veřejně, publikuješ veřejně, nechceš psát pro sebe, jinak bys nutně založila někam doma do zapadlého šuplíku.Pokud bys dokázala přehodnotit svůj postoj k věci, leccos by mohlo přinést nejen Tobě.

Neumím samozřejmě nakouknout do ničí duše, ale prostě nevěřím, že tyto pocity ovládají autorku tak, jak se to snaží interperetovat.

Nepohrála...Já strašně nerada měnim to, co jsem napsala, ztrácí to tu spontálnost a kouzlo okamžiku, i když tim možná přicházim o jakousi dokonalost...

Naprosto chápu ten pocit, který popisuješ. Jen mě mrzí, že sis s tím víc nepohrála. Říkankovitost textu, odfláknuté rýmy, drhnoucí rytmus. A přitom už jsem tu od tebe četla povedenější věci.