Nad podobnými díly vždy přemýšlím ne proč, ale pro koho byla myšlena a napsána. Pokud byl důvodem nácvik básnického prstokladu, pak budiž. Děje však pomálu, jen slova, slova, slova...

jasně, že takle běžně nemluvim, ale do poezie to ráda používám, zní to tak nějsak...poeticky...já sem s timhle výtvorem celkem spokojená...chtěla jsem sama ze sebe něco dostat a to se povedlo...a nemusí se to líbit všem...

ani ode mne nebude potlesku
mnohoslibně dramatický název básně mi otevřel text, který jsem pohledem čtenáře vnímala jako snahu autora o zkrocení neposlušnejch slůvek a jejich zavření do připravenejch klecí, a to za každou cenu, ať jsou jakkoliv těsné (viz za uši rvoucí "s lehkou myslí tou bdělou", určitě by ses takto nevyjádřila v běžné mluvě).
poezie není práce v dole, nedělej si z ní dřinu, měj ji pro radost a nepiš "na efekt". to, že něco napíšeš tak, aby se to na konci řádek za každou cenu rýmovalo, ještě nedělá ze slov báseň, to umí každej generátor rýmů.

Lyrická náladovka, která se ale po přečtení rozplyne v nepaměti.
Trochu ti hapruje rytmus, u vázané básně poměrně důležitá věc.

Tak já nevím o kom to je..má zlomeného ducha, žádné tělo pořádné, bdělou mysl,jo a nemá boty..není to člověk, je to nějaká bytost v depresi..
To je můj dojem, ale zajímá mě, co jsi tím myslela, jestli to nebylo jen hraní se slůvky..jako textík písničky by to šlo, ale pořád tam není ten aspoň naznačený smysl, hlava či pata..kdo to byl, nebo proč tam byl a proč se rozplynul.

přijde mi to, jako že jsi na začátku, a teprv se učíš s poezií zacházet
inu, tady je to od toho
tak do toho:)