Kouření může zabíjet

Byla jedna krásná děva
Přejelo ji auto zleva
To vše v městě Opava
Ach ta dnešní doprava
Kdesi se tam cesta vine
Hnusná vůně se tam line
V temné noci roste plíseň
Zpívám svoji šedou píseň
Přepadá mě strašná tíseň
Tichá tíseň barvy sivé
Do tváře mi hnusy plive
Slyším smrti perutě
Sedím tiše, nehnutě
A krev stéká po všech zdech
Dochází mi z toho dech
Za zády mi skřípe plech
Nech mě, noci, jen mě nech!
Ve své těsné zlaté kleci
Klíč je blízko, v dálce přeci
Ruším ticho jen svým řevem
Mísícím se s noci zpěvem
A z poslední knihy strany
Připadám si rozervaný
Do klína mě děvka vábí
Pod postelí zmíraj šváby
Poslední se nožka chvěje
V srdci světa beznaděje
Když vše, i čas se mění v prach
Krásně klouže po stěnách
Ideály kornatějí
Přivítat mě v věčnost chtějí
Jen co moje ruce ztlejí
A pero z nich vypadne
Do nicoty záhadné
Tóny divné symfonie
A bakterií kolonie
Pohlcují němá slova
A z děvky je náhle vdova
To udělil mi život lekci
Zahynul jsem při erekci
Na břiše mi vášeň chladne
Čekám až můj ocas zvadne
Vzdechy mizí do kanálu
Z nudy čumím do análu
Sračky se z něj prudce řinou
Dvě těla to spolu zhynou
Vášně znovu nenakynou
Vdova-děvka v rohu strádá
Toť od mého péra zrada
Tak jí zuby trčí z tlamy
Chtíčem ocas ukousla mi
Polární zář v dáli mizí
Prožívám tu světa krizi
Moje tělo, náhle cizí
Vidím jemné kroky hmyzí
Cítím z jejich kvapu nuznost
Sežrali mi moji mužnost.
Obracím se na děvku
Udělám z ní polévku
Nůž projíždí kyprým ňadrem
Kůží, žilou, shnilým sádlem
Její krev je hrudkovitá
Neměla být tolik zpitá
Bílé rty se na mě tlemí
Kuchám ji na vlhké zemi
Ona ale vlhká není
Už nemohu být v pokušení
Za stonásobný orgasmus
Prožívám si tenhle hnus
Mám pocit, že budu blít
Zjišťuji, že nechci žít
Chladná tkáň mě v dlaních pálí
Koušu kapsli s cyankáli
Z černé bible slova kanou
Padám ztěžka kousek stranou
Mrtvý pohled mojí kurvy
Podlévá mi hnisem bulvy
Lomoz zvonů proťal vzduch
Teď už vím, že není Bůh
Zrakem slepý, sluchem hluch
Nos mi dráždí sladký puch
Tělo se už v křeči svíjí
Údy mé jsou klubka zmijí
Konec světa duní v hlavě
Pod kostlivcem na zástavě
Prezidenta státu smrti
Tíha vzduchu kosti drtí
Pak spirálou absurdní
Propadám do světla dní
Sbírám síly poslední
Fantazie ránem zní
Pořád vnímám krutý smích
Nad postelí, v nebesích
Kde teď spílám uložen
Noc strávilo tu spousta žen
Teď třesu se tu samotou
Před reality nahotou
Sám jsem nahý, hledám krásky
Prozkoumávám těla vrásky
Léčím rány na své duši
Schován v peří až po uši
Zub času už otupený
Způsobil ty těla změny
Ruce slabé, vrzaj klouby
Blíží se má chvíle zhouby
Teď už vím, že byl to sen
V čem jsem strádal pohroužen
Proto v hloubi otřesen
Uniká mi ze rtů sten
Abych konec přivítal
Pak znovu jednou mladý vstal
A života si užíval
Tisíc dívek domů zval
Z minula i z budoucnosti
Utíkám před lhostejností
Touha roste, srdce tepe
Chci jen spatřit žínky lepé
Ač oči jsou téměř slepé
Vím, že nikdo už v mé hrudi
Nikdy lásku neprobudí
Ticho tikot trochu ruší
Všichni k mojí duši hluší
Přesto oni, mladí, tuší
Že jim jejich mládí sluší
Však nechtějí si přiznat dosud,
Že je čeká stejný osud
Při pohledu na starého
Svrabem žití prolezlého
Kmeta s kůží jako z vosku
Hledícího na kokosku
Ruce ale chromé jsou
Pro kokosku nesáhnou
Hele, zase ona, bílá
V místnosti se objevila
Závan vůně laciné
Brzy ovšem pomine
Jen dávku prášků na podnosu
Strká mi až skoro k nosu
Políbil bych její líce
Chtěl bych po ní mnohem více
Než jen spoustu pilulek
Necítím k ní žádný vděk!
Dřív než jí co říci mohu
Mine hladká noha nohu
Ona zmizí ve dveřích
V šatech bílých jako sníh
Z úst mých v prázdno skápne smích
Pro těch pár minut posledních
Posledních pár minut blaha
Zbytečná je všechna snaha
Co dal bych za noc plnou něh
Však náhle se mi krátí dech
Nervy křičí zaníceny
Ženy, dívky, ba i feny
Střídají se obrazy
Prosím, žádné dotazy
Mnoha jsem byl milován
Pro své hříchy zemřu sám
Život je jen velký klam
Pro mě vlastně pouhý flám
Teď jen smrti odevzdán
Svou chorobou požírán
Každá buňka mého těla
Krásný dlouhý život měla
Teď však jako ve stoce
V nemoci i po roce
Už jenom hlen zelenavý
Jako zbytky shnilé trávy
Obsahují moje plíce
Pro vzduch není místa více
Pro kyslíku nedostatek
Vzniká v mojí hlavě zmatek
Strávil jsem sám den matek
Žen i dětí i svůj svátek
Na tvrdé lůžko připoutaný
Obraz dosud nepoznaný
Když černý plášť a ostrá kosa
Ruka kostra, noha bosa
Stín pod kápí, oči v ní
Toť milenka má poslední
Čekal jsem ji spoustu dní
Ač se to zdá morbidní
Už cítím její čpavý dech
Jak myšlenku na křídlech
Už svou náruč otevírá
Zatím mě se hrdlo svírá
Radost mám a přitom strach
Tam, kde by už jiný plách
Já sám ležím, skoro v snách
Klidně, jako na márách
Sladké něžné přivítání
Láskyplné pousmání
Jak motýla křídla krásná
Moje cesta je teď jasná
V svou dlaň svírám tu její
Ve výšinách hlasy pějí
Ať je to sen a nebo bdím
Zavři oči, odcházím.