Flávia... tvoj komentár nadnáša... ďakujem... ale ja ostanem pre istotu pevne na zemi...

teším sa, že si sa vrátila... už som sa zľakol, že som sa opäť stratil...

Krásna báseň, idem si zaliať čaj. Možno si ho nebudem vychutnávať dúškami, ale listovaním v atmosfére. V tej, kde svoje dary zanecháva aj Štedrý večer.

tak som si to tretie oko stotožnila s vnútornm zrakom..ožíva spolu s predstavami.. do úsmevu

/po svojom..čo už so mnou/

ďakujem Cinda... a ty sa vieš krásne porozprávať s dielkom a bez nánosov... naozaj sa teším, že mi rozumieš...

vďaka Lili... aj ty tretím okom otváraš tretí rozmer...?

Marta, Sendy... budem veľmi rád, keď sa vrátite... vďaka za slovíčka...

zvláštně sis tu šeptal
"žila-mi nádej
zobudí tretie oko" - pěkné, dokud naděje žije a proudí žilami, je dobře
"keď pieskujem nánosy z dotykov" - zajímavá myšlenka, kdyby na nás fyzické dotyky jiných nechávaly celoživotní vrstvy, to by asi byla síla... každopádně to, co se nás od druhých dotkne někde uvnitř, ať už to dobré nebo špatné, nechá většinou nánosy nevyčistitelné. myslím, že je to dobře, ty nánosy člověka formujou.
tvé básně se dotýkat umí, jestli utvoří nános, uvidím až tě budu číst déle...

... a pre mňa práve to tretie oko...
udrelo do očí.

I já se vrátím, abych pochopila, kam se báseň začala ubírat po čajovém atramentu. Tam jsem se zasekla. :)

lipové vety sa vpíjajú spolu s nádejou..a vďačnosti nikdy nie je dosť

/tretie oko nie a nie..možno neskôr rozlúsknem/