řekla bych, že k máji a jaru vůbec, tahle zdánlivě ohraná témata se slovy, co se některým můžou jevit jako příliš používaná, patří. třeba i kvůli tomu, aby čtenáře přesvědčila, tak jako ty, že i v těchto textech jde najít nové věci... ty šeříky mě po copech se stuhama hodně vyburcovaly :-)

"Stuhy pruh" a "copů" - ale pak mi to tam sedlo jak - no jistá část těla na hrnec :-))))

Když jsi měl pocit verše na mělčině...byly to ty copy, viď, Marku?
Kdysi mi kdosi při uveřejnění téhle básně, tuším na Postřehu , že to bylo, napsal, že za dívčí copy by se mělo střílet (zřejmě do autora). Stejně jsem se jich nevzdala, protože tehdy, v tom máji, jsem je měla, ne sice jako Nastěnka po pás, ale měla.

Děkuju za koment - tobě i Dotě.:)

Chvíli, jenom maličkou chvíli, jsem měl pocit, že verš poměrně brzy uvízl na mělčině - abych hned vzápětí uviděl svěží bystřinu, která prýští životem a nese klády spolu pylem...

moc hezký májový příspěvek, přes spoustu „oblíbených básničkářských" slov je to neokoukané a má to sílu

Ano, je to zažité. Odtud trošku i moje "neprofesionální" nechuť do té básně zasahovat, přestože jsem si vědoma, že to, co napsala Terka i Jan, je fakt, a že úpravu by to chtělo.
Díky, že jste se zastavili...

jasně, že vypíchnu šeříky s krvelačnou příchutí, zavoněly pachutí prvních májů, kdy člověk začínal nabírat rozum a tak trochu tušit

Pronásledování jsem už dávno vzdala, Flávi. Teď už bývám vděčná, když občas přijdou, potichu zaťukají a zeptají se: Pamatuješ...tenkrát?
Zatím je to dobré, zatím si ještě pamatuju....

Spomienky prenasledujú.
Potom sa pozícia vymení a prenasledujeme ich my.
Ale stále je to o neospravedlnených hodinách z prítomnosti.
Veľmi dobrá báseň Tess.

Díky, Ivoši, tvůj komentář mě potěšil...

jo dobrá báseň. Četl jsem víckrát a výhrady po prvním čtení mě povětšinou opustily.
ty/teď. Jak kdybys ten text ještě dokonale neočistila. I místa tam máš taková zbytečná slůvka, bez kterých by ta báseň stála...

Když člověk čte opakovaně báseň jedním dechem, tak slovíčka splnila poslání, jako ta Tvoje.

Děkuju všem,kdo jste zastavili a poněkud obnošené řádky přečetli....

Všimla jsem si, Sendy,...asi bych se měla nad sebou zamyslet: Nikdy neříkej nikdy, že?
Popravdě - i báseň by měla gradovat k nějaké pointě. To neumím, u mě buď vyšumí do ztracena anebo je zakončena definitivou...

Se mi to vložilo, ještě něž jsem dopsala. Zatra... noťas. Všimla sis, jak často končíš své básně nějakou definitivou? Někdy explicitně "nic, nikdy...", jindy to vyplyne z textu. Líbí se mi to.

A hele, šuplík! Pro mě ho můžeš provětrat častěji. :)