za okny kuropění
je čas
rozplést doteky
z dvojhlasu vyrvat své osamělé echo
vrátit si těla
a srdce
propletená v gordickém uzlu
ještě chvíli nechat
tak
Léta Páně 2012, dne 22.7. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|

|
|
áno, Tessa "..a srdce nechat tak"
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Hypne, mě ta pověst skoro fascinuje, myslím, že když se o nějaké dvojici řekne: Ti si byli souzeni, pak jde o ty, kteří tu ztracenou polovinu našli navzdory závisti božské i lidské.
Jo, Cindo, cítím to stejně, jako jsi to ty napsala.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
juj a ta se mi líbila, vrátit si těla , na chvíli, než si je znovu budeme navzájem půjčovat... fakt je, že srdce by v tom gordickém uzlu mělo zůstat i když jsou ty těla dočasně rozpletený, myslim, že jedině pak je to "to ono" .
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
poetický intimní výkřik, myslím, že Hanelajda to vystihla dost přesně
jinak, tu pověst, co o ní píšeš v komentu, jsem doposud vůbec neznal, ale fakt se mi líbí
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tvé přání je mi rozkazem, dolphi...:)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
tvoje " výkriky " mi veľmi chutia... len tak ďalej " krič " a ja budem ticho a s radosťou čítať...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Nic si z toho nedělej, taky anotace přehlížím. A k tomu přídavku - vybavuje se mi stará pověst o tom, že člověk byl kdysi bytostí složenou z mužské a ženské poloviny. Byla to bytost tak šťastná, že se na to závistiví bohové nemohli koukat a člověka rozsekli. Tak dodnes lidé bloudí po světě a hledají tu svou polovinu, se kterou by zase byli kompletní ( a nejen v onom krátkém okamžiku, kdy jsou si těla nejblíž). Někteří i najdou....
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
já se kaju, na anotace koukám většinou až s křížkem po funuse tak něco přidávám: jen tělo na to nestačí a srdce je škoda tam kde duše nenašla svoji druhou polovinu
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Začnu od konce: Hanelko, k napsání mě inspiroval právě tenhle výrok (mimochodem, je zmíněn v anotaci i s dovětkem, který mě osobně rozesmál - ono tantum gallus cantat znamená jen kohout (si) zpívá ). No - a bez srdce to nikdy není ono (nebo myslím - bez srdce by to nemělo být nikdy).
Flávi - ano, obrys zůstává a taky obtisk v paměti.
Doto a j@newe - děkuju, že jste nahlédly. Vaše slova mě potěšila.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
tak se mi u tebe zas něco vybavilo, hlavně ono známé Post coitum omne animal triste a hlasuju pro poetický intimní výkřik :) povedený - moc se mi líbí ta zauzlovaná srdce
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tess, obnaženie a následné zahalenie. Ale do priesvitného. Takže obrys zostáva. Privátna báseň.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
zajimave vyjadreno, je to az srdcervouci
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Domnívám se, že tam kousek srdce zůstane, i kdybychom nechtěli. Je to intimní a je to i lyrické (výkřik tedy ignoruji).
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
jen pokus o vtip, co dělá blondýna po milování? odchází k rodinnému krbu...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Správne. Vieš, to ja ti len závidím (-: nemusíš mi ďakovať, čítam všetky tvoje diela
|
|