Daniela je nejlepší prodavačkou ve značkové prodejně s oděvy. Ukončila textilní školu, má talent, nesmírně jí to baví a má ještě něco navíc – schopnost vžít se do potřeb zákazníků. Za krátkou dobu dokázala vydělat pro firmu dvakrát více, než ostatní prodavačky. Těžce nese výčitky vedoucího Patrika, že vydělává víc, jak jeho zástupkyně, že by se měla s ostatními podělit, tedy na ně markovat.
„Lítáš tady, po prodejně, jak s vrtulí v prdeli, kdo se má na to dívat,“ zní jedna z výčitek.
„Jak to děláš, že zákazníci se k tobě slétají, jak masařky na páchnoucí maso?“ ptá se Patrik s jízlivostí sobě vlastní.
Vše pramení z jeho strachu a obav o místo vedoucího. Sám nemá maturitu a do vedoucí pozice se dostal díky své podlézavosti a přehnané ctižádostivosti. Daniela to ví, ale není schopna ho přesvědčit, že ani ve snu nepomýšlí na jeho místo. Baví ji nabízet zboží, doporučit zákazníkům, co je pro ně nejlepší, co je rozzáří, jak skrýt přebytečná kila. Dokáže vyslechnout jejich životní příběhy i v případě, že si nic nekoupí.
„Ráda jsem vás obsloužila. Nevadí, že jste si nic nekoupili, příště si určitě něco hezkého vyberete, přijde nám nová kolekce. Určitě se stavte,“ loučí se s úsměvem.
Nejvíc jí trápí skutečnost, že Patrik zná mnoho věcí z jejího soukromí. Nechápe to, nedokáže si to vysvětlit. V prodejně o těchto věcech s nikým nemluví, nesvěřuje se.
„Slyšel jsem, že prý máš nějaké zvláštní schopnosti,“ zkouší jí Patrik rozpovídat.
„Já, žádné zvláštní schopnosti nemám,“ brání se Daniela.
„To ti nevěřím. Jak je tedy možné, že máš takový úspěch u zákazníků?“ nedá se odradit.
Ve skutečnosti má dar od dětství, vcítit se do mysli jiných lidí, dokáže dopředu odhadnou jejich reakce. Mívá věštecké sny, dokáže vycítit smrt, docela dobře ovládá numerologii.
O těchto schopnostech ví jenom úzký okruh skutečných přátel a nerada je vystavuje na obdiv. Zeptat se ho, jak na to přišel, nemá cenu.
Jediným možným zdrojem úniku informací, ze soukromí, může být hlavní managerka firmy, Linda. S ní o těchto věcech mluvila. Ona sama má podobné schopnosti, ale navíc dokáže komunikovat se zesnulými. Ve firmě to nikdo neví.
„Prosím tě, hlavně nikomu o tom neříkej. Dokážeš si představit, jak by zareagovali lidi, kdyby zjistili, že jejich hlavní manažerka je médium? Já to musím utajovat i před příbuznými. Sestra je psychiatrička a kdyby jsem se jí s tím svěřila, tak mne nechá zavřít do Bohnic,“ kladla jí na srdce, když spolu rozebíraly své paranormální schopnosti.
Linda přišla na pravidelnou kontrolu prodejny. V přestávce navrhne Daniele, aby s ní šla ven, si zakouřit.
„Lindo, prosím tě, ty jsi Patrikovi říkala něco o mých zvláštních schopnostech?“
Ta, jen nechápavě zírá.
„To v žádném případě.“
„Patrik, se mne na to ptal. Dokonce ví některé věci z mého soukromí.“
„Ujišťuji tě, že v tom prsty nemám.“
Daniela nemá důvod Lindě nevěřit. Chvíli přemýšlí a pak jí to dojde.
„Lindo, můžeš mi půjčit svůj mobil, já svůj nechala v kanceláři.“
Napíše krátkou sms a odešle jí.
Patrik nervózně přešlapuje v prodejně. Žádný zákazník tam není a tak přerovnává zboží. Co by dal za to, kdyby věděl o čem se venku baví Linda s Danielou.
V kanceláří zazvoní mobil a oznamuje doručenou sms. Chvíli váhá, neboť ví, že to není jeho. Svůj má u sebe. Nakonec nevydrží a vezme do ruky mobil ležící na stole. Ví, že patří Daniele. Otevře sms, tak jak to udělal v minulosti mnohokrát a čte. Zalije ho studený pot. Srdce se mu silně rozbuší. Mobil, který ho v ruce pálí, jak žeravý uhlík, odhodí na stůl.
Na displeji svítí krátká zpráva:
- Jak se ti čtou zprávy v cizím mobilu, Patriku?!