naše moudrá(to vidím s odstupem let)p.učitelka, říkávala, že každý máme na sobě hodně slupek, některé narostou dobrým vlivem, některé jako ochrana před zlým vlivem, některé pro odiv ostatním, některé rostou jako krusta dospělosti, a lidé pak zapomínají na své pravé jádro, voňavé jak náruč maminčina, čisté jak horská bystřina, v básních hledám a někdy nacházím to jádro člověčí, někdy nacházím stejné hledání vlastního jádra, v této básni jádro je v
(joj to jsem nějako spustila slovíčka z řetízku B-) )

Jo, je to takové zašifrované;-)

ja jsem to popravde pochopila az po precteni tveho komentare, ale ted se mi to libi :)

Díky, Flávi. Je to jen takový nápad - postkatastrofický minipříběh o tom, jak tenká je slupka anebo spíše jen pouhý nátěr, který nazýváme civilizovanost.A jak rychle se dokážeme vrátit k tomu primitivnímu v nás.

Tess, vynikajúca báseň. S dávkou sarkazmu, s ukazovátkom na našu premúdrelú spoločnosť. Čo robí stále tie isté chyby ako doba hlboko minulá, ibaže ich robí s noblesou...

Věstonická Venuše je inspirativní osůbka, co si budeme říkat...;-)

ale jo, Tessí - ale nic o svých představách. Ono to vypadá blbě, když dědek má představy jako pubyč.

koukám, vtipnou modernu jsi nám předhodila, taková zbrusu nová tessa (i když v koutku tam vidím sedět tvůj styl humoru, úplně se nezapřeš).
za nás věstonický tuhle tvou výzvu k "návratu na stromy" vítám. a běžím si do lednice něco ulovit, přece jen, snazší, než mířit kamením.

Live, díky...mám radost

Beare, zajímalo by mě, jak sis ji vyložil. Napíšeš?

Tesso, je dobrá, chytrá a s dávkou dobrého humoru.

Asi jsem si ji vyložil jinak, ale líbí se mi, protože ve mně vzbuzuje představy a nejsou ani moc tragické... no - číst se musí!

Ne. Výkřik je můj koment. Snad se za mě nestydíš? :)
Ne, teď vážně. S humorem tobě vlastním jsi vystihla to, co se ve skutečnosti opravdu děje. Odzvonilo anorektickým modelkám a v časopisech a katalozích s módou stále častěji vídáš plné, oblé tvary. A je to dobře. Sama podle sebe vím, jak snadný je v šestnácti zblbnout, když na tebe z plakátů koukají vychrtliny, co váží čtyřicet kilo i s postelí.

Tak teď si nejsem jistá, které vychrtlině jsou tvá slova adresována, ale nevadí. Jen přemýšlím, jestli to zase radši nedat do Výkřiků...

My, Venuše z Věstonic, na vás, vychrtliny, nežárlily nikdy. Tak nějak jsme věděly, že naše doba ještě přijde. :D

Dolphi, ono je to spíš o návratu do dob, kdy vina ještě zdaleka nebyla na pořadu dne a kamením se házelo z pudu sebezáchovy...to víš - jíst se musí