|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
V OBRUČI RÚK
videl som ťa dávno predtým
no začalo sa to
až keď si prstami rozochvela vzduch
vtedy som uveril ilúzii
že s tvojou polovicou
môžem byť konečne celý
nevedel som že ty celá už si
a tak som cez mrežu
na teba nemo zavesil oči
keď budeme stáť na rampe
chcem ťa uväzniť do obruče rúk
aby si neušla
stisnem ťa a šepneš
- keby som mohla tak... -
čarovný úsmev
potom ti sám podám kladivo
vezmeš ho
a nežne mi zabiješ do srdca kôl
vtedy sa obruč roztrhne
a ja ťa budem ľúbiť potajomky
Léta Páně 2012, dne 20.5. věnováno autorem
Šandapal
|
|
|
|
|
|
|
|
Šandapal, pomaly, ale isto sa dostávaš aj v poézii na miesto, ktoré Ti v próze už dávno patrí. Nežne napreduješ, aj keď s pribitým srdcom...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
veď hej, prvé tri strofy..lenže ten zvyšok pôsobí tak nenútene
až by som povedala "naturálne"
no s týmto veršom by som polemizovala
nežne mi zabiješ do srdca kôl
veru..kôl do srdca a nežne..no viem ako to asi myslíš
rada som sa tu zastavila
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
viem, že budem opakovať už viackrát vyslovené...
ale prvé dve strofy sú naozaj výborná mini...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ano,,,všetko končí, no druhé zas začína :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Líbí se mi už název. A vůbec myšlenka obruče z rukou, která svazuje a možná i dusí. Pak ti zlomí srdce, osvobodí se a ty ji budeš milovat tajně.
První dvě strofy jsou pro mě ale TOP.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nežné, láskyplné... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Som rád, že si si našla to svoje
ďakujem za venovaný čas.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ďakujem ti
ale radšej by som bol s ňou, ako písal takéto básne. :/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No jo, udělala jsem to zase...přečetla jednou,podruhé, potřetí a nakonec jsem si z celé básně ponechala pro sebe jen toto: videl som ťa dávno predtým
no začalo sa to
až keď si prstami rozochvela vzduch
vtedy som uveril ilúzii
že s tvojou polovicou
môžem byť konečne celý protože toto je pro mě skutečná milostná poezie. Děkuju, líbila se mi moc. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
plná citu je tahle tvá báseň. mně se nejvíc líbila část od vzduchu rozechvělého rukama...
vtedy som uveril ilúzii
že s tvojou polovicou
môžem byť konečne celý
nevedel som že ty celá už si
a tak som cez mrežu
na teba nemo zavesil oči
...jo, kdyby lidi vždy mohli :-) ale to bysme zase asi přišli o spoustu povedené poezie, ke které vedou tyhle inspirace.
|
|
|
|
