|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Staré duše
Já se rozpomínám a pak rozpínám se do dvou světů, probodnu je otázkou, proč se mince v tajemství otáčí a něco se v srdci nechce rozplynout. Toulání po nevědomých galaxiích se naplní ve snech a pak jen stojím před stárnoucími vraty. Pohledem tu planetu pohladím, zase polaskám a vezmu ji do náručí. Nechám tam to teplo schoulit, všechny ty vody a staré duše, co bloudí, a přesto v těch mořích za jasným cílem plují a za světlem. Dva světy spojí se tím - já vím, dva světy splynou v gametu sblížení. Držím knihu a nečtu ji, protože jsem v ní, a nečtu ji, protože ji znám. Jsem květ a muž s ženským kloboukem, zas v tomto světě uvadám. Ach, zalij mě, pokrop mě vodou živou, ať prorostu skrze ztracené, skrze trápené, skrze jehelníček, co bodá mě jen tou představou.
Léta Páně 2012, dne 8.9. věnováno autorem
MartiK
|
|
|
|
|
|

|
|
Je to poezie v próze, krátké to dle mne není a myšlenku to má. A to neříkám sám od sebe, ale na zakládě mnoha názorů jiných lidí a čtenářů na jiných serverech atp. Nicméně každý to vnímá jinak a podle sebe, a to je asi dobře: )
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Mea culpa, měla být próza ostatní, ale prostě blbě vidím. To víš, už nejsem nejmladší... :D
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
poezie ostatní? to mne teda překvapilo to zařazení. I chápu, že navzdory tomu, že je to krátký útvar, nemá prakticky žádné komenty, taky v podstatě nevím, co bych k tomu napsala - na to, abych se do toho začetla je to krátké a na to, jak je to krátké, je v tom pro mne málo objevného, nového a zajímavého. psát mini je v podstatě řehole, pokud chce tou myšlenkou nebo jazykem člověk opravdu zaujmout.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Uvedu to na pravou míru: Vpouštěcí koment jsem psala k první verzi, která je teď v komentech. Autor si něco z výtek vzal k srdci a text upravil do současné podoby.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Staré duše (startující verze, u které byla následně upravena zejména forma, viz nový obsah)
Já se rozpomínám a pak rozpínám se do dvou světů a probodnu je otázkou, proč se mince v tajemství otáčí a něco se v srdci nechce rozplynout. Toulání po nebeských galaxiích naplním ve snu, a tak stojím před starými vraty a pohledem tu planetu pohladím, zas polaskám a vezmu ji do náručí, nechám tam to teplo schoulit a všechny ty vody a staré duše, co bloudí a přesto v těch mořích za jasným cílem plují a za světlem. Dva světy spojí se tím - já vím, dva světy splynou v gametu sblížení. Držím knihu a nečtu ji, protože jsem v ní a nečtu ji, protože ji znám, jsem květ a muž s ženským kloboukem a zas v tomto světě uvadám, ach, zalij mě, pokrop mě vodou živou, ať prorostu skrze ztracené, skrze trápené, skrze jehelníček, co mě bodá jen tou představou.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
OK. Smázla jsem ti tu meziverzi a ty se rozhodni, jestli tu druhou, vylepšenou verzi vložíš jako nové dílo.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Přesně tohle jsem myslela tím odfláklým. :) Vložila jsem i druhou verzi, která (aspoň pro mě) je mnohem lepší.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Částečně souhlasím. Já, osobně, tam vidím moc "a", dá se s tím samozřejmě ještě jazykově pracovat - s formou (podívám se ještě na to...tomu se vůbec nebráním). Ale proti slovu "odfláknuté" bych se ohradil...tak to rozhodně necítím...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Co se mi nelíbí: Je to odfláknuté. Na takhle malém prostoru by sis měl dát sakra práci s formou. Vidím zmatek v interpunkcích, který text znepřehledňuje. Sem tam větné vyšinutí. Nebeské galaxie jsou pro mě dost profláklou frází. Co se mi líbí: Některé neotřelé obraty - jsem chlap s ženským kloboukem... jehelníček, co bodá jen tou představou... nechat schoulit teplo.... A samozřejmě i poetičnost textu.
|
|
|
|