Jane - to není o tom, že je pro mne něco nevhodné. Jen třeba nepotřebné... - i když si to neuvědomuješ - bohužel - ty mi nemáš co nabídnout, nejsi natolik skvělý autor, abych se od tebe měl co naučit. Nezkresluj můj názor na to, jestli od tebe bylo vhodné srovnávat mne s Exupérym a Seifertem. TO!!! je totiž podstata věci a jen v této vazbě je mám na háku. Nenapsal jsem, že jsi exhicionista (to slovo ani neznám - nejbližší podobné je exhibicionista). To celkem sedí na tu snahu nahradit nedostatek věcných argumentů přechodem na obecné téma, které konkrétní téma jen lehce tečuje. Naopak jsem opravdu napsal, abys mi ukázal na chybějící atributy haiku, které jsi kritizoval, ač jsi o něm nevěděl tu chvíli zhola nic. Napsal jsi nějaký? Ne, nenapsal. V tom případě by od tebe bývalo bylo moudré už to sem vůbec netahat. Na závěr: proč do toho zavádíš můj věk? já ti taky nepíši, že jsi mlaďas. Ostatně ani jedno, ani druhé není ostuda - jen stav. Závěr: ježíšmarjá, co je to za píčovinu tahat do tohoto sporu světonázor? bavíme se snad o jedné básni - miniatuře. Se světonázorem to nemá společného skoro nic. Vzhledem ke způsobu tvé argumentace považuji tuto věc pro mne za ukončenou...leda, že bys změnil přístup. Tomu bych rozumněl.

Kdybych napsal jen, že považuji tvou poezii za ustrnulou a do jisté míry nevyzrálou bez ohledu na věk, bez odůvodnění, dozvěděl bych se (předpokládám), že je to můj názor, na kterým mám samozřejmě právo (případně by sis o argumenty řekl, viz. u tvého haiku 2: "Jane - dobře. Napiš konkrétně, který atribut haiku zde chybí. Jinak se bavíme o ničem. ") . Když se pokouším argumentovat širším náhledem na poezii, jsem označen za exhicionistu.
No, udělám takový závěr, že o můj komentář nestojíš, neboť tě není hodný a budu si přemýšlet jaké to asi je mít Seiferta na háku a o někom jako Exupéry umět říct, že ho nemám rád. Vskutku není nad zralý světonázor!

Nejsem Seifert, kecy o alibizmu nesnáším a na přednášku o Seifertovi kašlu - toho jsem se naposlouchal dost a dost. Tomu, co tu píšeš, já zase říkám exhibicionizmus - předvádění svých znalostí - psaní o věcech zcela mimo problematiku podstaty věci a Exupéryho nemám rád.

A tady to je možná můj problém s tvým přístupem k poezii. Aspoň co jsem o tvém přístupu stačil vypozorovat. Není to trochu alibistické - už se nezměním? Proč jako? Už je to za tebe dokonalé, jak píšeš? Já nechci být zlý. Ale vždycky budu v poezii srovnávat s mistry. Konkrétně teď teď tebe se Seifertem. V doslovu k jeho sbírce: Býti básníkem se dočítám: "Když v roce 1965 vydal Jaroslav Seifert knížku Koncert na ostrově a když se v ní představil básněmi, jež "zpívaly" jinak než jeho básně předcházející, bylo to překvapení a trochu zázrak. Autor tak suverénní v melodickém verši, v lehkých písňových formách a v lyrický okouzlených metaforách, autor tak dokonale ovládající svůj "sladký styl", změnil naráz svůj způsob. Více než zpěvnost začal oceňovat strohou prostoru a začal jakoby znovu" Konec citace (napsal to Miloš Pohorský). O co mi jde, když jsem četl nezralé Seifertovy verše (Na vlnách TSF), je z nich cítit, ještě poměrně velká nevypsanost (bylo mu 23). Ačkoli nevypsanost, strčil by nás tu povětšinou do kapsy. Ale on se nespokojil a dovedl svůj styl až téměř k dokonalosti (třeba v Mamince). Jenže ani tato zdánlivá dokonalost a i stáří (bylo mu roku 1965 už čtyřiašedesát) ho neodradily jít dál. A právě sbírka Býti básníkem z roku 1983 jeho poslední a závěrečná, je (za mě - čtenáře) tím nejlepším nejen od Seiferta, ale troufám si tvrdit, že i tím nejlepším z české poezie. A o to mi jde!
Na závěr Exupery z Citadely: "Dokonalosti nelze dosáhnout, ale není důležitý cíl, ale cesta." Proto mi bude každé ustrnutí (a u tebe ho teda vnímám) hříchem na matičce poezii!

Hypnos, livebet, olunkas - děkuji, že jste prošli mou zahrádkou, přijďte zas!
Horníčku - Napsal jsi to decentně, čehož si vážím, i když tak zcela nesouhlasím. Je to hodně subjektivní a vlastně ani jinak nelze. Ke každému tématu mám specifický přístup a tohle se mi zdálo být adekvátní. Kdybych to psal zítra - napíši to stejně, protože to jsem já a píši pro ty, kteří se se mnou ztotožní. Nevím, co je tvé »líp«, ale pochopil bych, kdybys napsal jinak. To je objektivní. Shrnuto: nepíši proto aby se to líbilo všem a ani to není možné. Píši tak, jak to cítím a čekám, kdo se ke mně připojí. Jsem starý muž a už.... se nezměním. Díky za koment a protože ty čteš jen ty, co píšou líp, tak sbohem...

potkávám sám sebe u postele

líbila se mi celá, ale tahle větička snad nejvíc

Nápad tam je. Zpracování mě skoro odradilo do číst. Já sem v tomhle děsnej purista. Pro mě musí být ty rýmy lepší - než nebyl/debil, vstát/spát. Ale pomiňme mé, čtenářské problémy.
Fakt bych tomu textu ubral. Zbytečně přežvýkaný a poenta naředěná. Je to spíš škoda než co. Já neříkám, že to umím líp. Jen říkám, že jsou takoví, kteří to umí líp a který pak teda čtu radši...

....a hned se ocitáme v pasti
je sice konečný
však samé nekonečné části

čas brnká na superstruny
jedenácti rozměry plný
a já nemám ani páru
kdo čmárá mojí světočáru :)

dobrá vtipná věcička podle mýho gusta.

ale ju, příjemná úsměvná věcička

cindo - to su rád
špáďo - dík - já taky ne - a to jsem mimo jiné i bývalý ajzboňák ;-)
Doto - to poznámka o anihilaci sedí a nejen ta. Děkuju

no jo, bez čtvrtýho prostoru tu nezadrnkáš na superstrunu své vesmírné loutny a v možných světech nepotkáš ani boha ani sám sebe (kdyby náhodou jo, bacha na anihilaci:))

Jsi filosof s duší poety a nebo možná naopak...
(Teďka už vím, proč do vesmíru po kolejích nemůže jet vlak.)

vyloudila úsměv na tváři, hezky jsi rozjel otázky a odpovědi o nekonečnostech a zakřiveních...