Na okno něco měkce plácá :
To větřík hladký jak kůže hadí,
takový, co vlasy necuchá
a jenom láskyplně čelo hladí

napovídá nové verše do uší
se sakurou jarní hrátky zkouší…
Neznají - oba dva - slova ani věty
a chtějí - snad, asi - jenom předvést květy.

Zdá se mi, že žárlí moje třešeň planá,
bílými oblaky květů obsypaná…
již před léty jsem jako proutek sázel
a řadu let bývala můj rostlinný mazel.

Vím proč – to klidně bych se vsadil:
Strom asi myslí si, že podle jsem jej zradil
a - ač po tom zřejmě velmi práhne -
na moje okno nikdy nedosáhne...