:), bear, ale veď mi nemusíš dávať za pravdu, ja si tieto veci všímam aj pri vlastných textoch a nie vždy sa mi darí ... prajem veľa chuti do ďaľších textov ... :)

Jo - souhlasím, Viki, je to na delší debatu s objasněním nuancí. Jde jen o to, jak pasuje toto pravidlo na tu moji ptákovinu. Nemám k tomu zrovna chuť, raději ti dám za pravdu... s tím, že ji jistě z velké části máš.

bear, takto : ja som nevravel o nefukčnosti adjektív, ale o ich výskyte. Viem, veľakrát sa im nedá vyhnúť, no autor, ak si to dokáže všimnúť a chce, určite má aj iný prostriedok ako myšlienku preformulovať a zabezepčiť štrukturálnu vyváženosť slovných druhov a pritom zachovať obsažnosť aj odtienky výpovede. A beriem aj úmyselné preferencie nejakého slovného druhu, ale v básni ten úmysel musí byť zrejmý a kompozične vyvážený niečím iným ...Toľko môj názor, ale viem, že na tomto portáli sa s tým nik nejako zvlášť nezaoberá, je to niečo možno ako gramatické rýmy, alebo nechcené opakovanie rovnakých slov ... skrátka, neprehnať to jedným smerom numeráciou nejakého slovného druhu na malej ploche a neprestriedať ho ... Pekný deň prajem ))

Dolphina a tatianno - děkuji za komenty

Voctore - prosím tě napiš mi, které adjektivum tam není funkční. Všechna jsou pro mne a pro to, co chci sdělit, důležitá. Musím ti dát ovšem za pravdu v tom, že adjektiv a pak ještě osobních zájmen bývá v dílech přebytek. Vím to a proto u mne těžko najdeš nefunkční.

jaj, avízo ))

myšlienka presvedčivá, možno by som ubral ten vysoký počet adjektív a tým jednostrannosť vo výbere prostriedkov ... inak ukľudňujúca kompozícia ...))

ano, vidím to podobne
veľmi sa mi páči

áno... zdieľam s tebou nádej...
tiež ju vnímam presne takto ako ty...
ja sa s každým novým ránom znova narodím...

Pro mne je ráno vždycky naděje, s léty se mění jen cíl - naděje [b]na co?[/b]
Je to to, co kdysi vyřkl básník a filosof: Dík za každé nové ráno
Tess - zní to pateticky, ale je to pravda
JCs - pěkná - lepší než ta má...

jít cestou, kde bodá kamení
kde občas šlehne mráz
i slzy vzdoru pramení
a dálkou slábne hlas

cestou co zdá se bez konce
jen v naději má cíl,
končící někde na louce
kde věčnost čas je chvíl

tam stopy dvě se překříží
až setřen zlob dávna krém
v zeleni mladé, bez tíží
v básni, jíž chci být autorem
**

Hmm...krásné, první tři řádky zvlášť. Ze vzpomínek může člověk žít, ale jenom naděje ho dokáže hnát dál. A cesta - ta je mnohdy důležitejší než cíl.

říkala mi kdysi moje babička (a všichni víme, že babičky mají vždycky pravdu), že když se ráno probudíš po čtřicítce a nic tě nebolí, jsi patrně již mrtvej :-)
dokud tedy vidíme rána jako naději, je to určitě ještě dobrý, obzvlášť po krátký noci s neklidnym polštářem...