den nanic večer
hlt slivovice
mi splachuje pitomosti
do písku zapomnění

naopak stoupají páry
chlorozelené otravy
a beze stopy se rozpouštějí
v omítce stropu

do stran se rozletěly
a ve tmě zmizely emoce
z nichž odkapává zlost
až do vyschnutí

najednou jsem volný

ale na plech, na krupici...
záhy usínám s nadějí
že ráno bude nepopsané
a pero zítra jiné