Lyrické vyjádření mých pocitů občas nedává smysl a ani já sama si je v pozdějších dobách nedovedu vysvětlit.

..čekat, že mi řekne větu, slovo, co ještě nikdo nikdy nevyslovil. Skutek, který ještě nikdo nikdy neudělal, aby mě uchvátil, ale přeci se do něj zamilovat a čekat až to udělá...

Ačkoliv skutečnost je dávná a my jsme lidi, nelze zapomenout na věci, co se dějí, každá věc v životě nás jistým směrem ovlivní a né každý to vidí a i když vidí, ne vždy věří. Možná by mě zajímalo, kde se bere štěstí a jestli to opravdu existuje nebo je to jen chvilkové omámení smyslů na bázi nějakých drog.
Když jsem byla malá, snila jsem jako každá dívka v mém věku, že jednou mě někdo bude mít tak rád jako já jeho, přesně jako je to ve filmech, kde naskakuje husí kůže při každém polibku a přitom hraje příhodná hudba pro lepší prožití emocí. Pak většinou film skončí a celý svět si myslí, že to je pravá láska a jsou spolu až do smrti. Nikdo neví, co bude dál. Jenže.. co je láska? Definice lásky.. Existuje vůbec? A jestli jo, kdo mi zaručí, že vydrží dlouho. Asi si všechno stavíme my sami a jen my zapřičiníme naše štěstí v lásce a protože jsme lidi, žijeme jen jednou a děláme vše poprvé, je normální, že chybujeme a tím mnohé ztrácíme (ale i získáváme). Možná mi jednou odpoví někdo na otázku, proč ti, kteří se kdysi tak měli rádi, se teď nenávidí.. Možná mi jednou řekne někdo něco, čím mě uchvátí...