Prolog:

Příběh pojednává o králi, jež se při bitvě daleko od svého panství od posla dozví, že jeho choť zemřela a z žalu ho popadne
hněv a šílenství, které obrátí proti vlastním poddaným, jenž má však jako král, za desátky chránit.
Šašek králi nastaví zrcadlo a svojí drzostí pomůže králi probudit čistou mysl, aby jej následně mohl informovat,
že smrt královny nebyla přirozená.......

Tyran a šašek

Král:
Mlč šašku, mlč! Teď tu zavládne hněv a nezměrný smutek
ubozí červi, k žalu vás dovede každý můj zlověstný skutek.
Nikdy není dost krve, slz, pláče a Zoufalého křiku
Na to slyší moje krutost a meč, je to jen síla zvyku!
Klaňte se, proste o milost, naříkejte a bědujte
Jsem tyran a vy moji ubozí poddání, ovečky mému meči si stěžujte!

Ptáš se šašku jak to dělám?
Inu, rychle, pomalu, řežu a sekám
Hlavně šašku bez soucitu!
Že to neznáš, čemu se divíš?
Chceš mé ostří snad okusit,
nebo co tak hloupě civíš?
Že jsem se zbláznil? Co si to dovoluješ?
Svou nejdražší lásku, nevím proč jsem ztratil!
Chci se mstít všem, abych mírnil smutek a dlouhou chvíli si zkrátil
Nemám snad právo se mstít? a ty šašku, kdo jsi?
Já jsem tvůj pán, nebuď drzý,
nevyčítej, nebo taky okusíš jak trpká je pachuť mojí pomsty!

Byla má jediná, naše souznění příčinou mého štěstí, má vyvolená paní
kolikrát od té doby osvětlila noc, úplňku měsíční zář?
luna jen několikrát odhalila celou svojí tvář.
Z válečného tažení poslal jsem jí milostné psaní
Byla něžná, plná citu a pochopení, důvod proč jsem chtěl se vrátit živ z tažení,
ulehnout do lóže, vyznat jí lásku a vděčnost
Skonala jsi lásko nedávno ale jakoby to byla celá věčnost
Na odpověď tvojí jsem trpělivě počkal. ale jen posla špatných zpráv jsem se dočkal


Aaaaaghhh! Proč? Duši bych pro její život pekelníkovi zaprodal!
Kdybych alespoň věděl co Bůh zamýšlel s její duší,
Kdo mě o tom zpraví? neexistuje nikdo, kdo to jen tuší!
srdce mě bolí jako by jej někdo zasáhl pekelnou kuší.
Co šašku? Máš něco na jazyku? pamatuj si však, ať tvůj neomalený jazyk dál nehýbe mojí žlučí!



Šašek:
Smrt k životu patří, lidé, poddaní však nemohou za to můj králi,
že je duše královny, tvojí milované v Božím ráji.
Svým žalem, srdce a zdravý rozum jsi zatemnil,
spravedlnost a hojnost za zkázu a zbytečně prolitou krev vyměnil.
Představ si, co by na tvé počínání královna řekla?
Pořád jsi si skutečně jist, že by tvou rukou krev nevinných tekla?

Král:
Mlč! Ticho už šašku buď,
nebo probodnu i tvou hruď.
Nebo ne?! I když jsi drzý a bláhový, přesto možná máš pravdu
Násilí, vnitřností, krve a rozbitých lebek jsem i předtím viděl dost
Boj pro mne byla povinnost,
necítil jsem z toho však žádnou radost,
že rozdrtil jsem ředmihem nebožákovi kost!
Co jsem to udělal, co se to se mnou stalo?
Jsem vskutku šílený?! Kde se tolik zloby ve mně vzalo?
Vždyť každý takový čin mojí chuť po krvi jen prohloubil
kolik životů a duší jsem z ješitnosti promarnil?
ve skutečnosti však zármutku jsem nasadil nenasytnou masku
Své království proměnil v jatka a ze své vlády učinil hloupou frašku!
Nejsi hloupý jak se zdáš, slyšíš šašku?


Šašek:
Slyším králi, bedlivě poslouchám a že trocha rozumné úvahy obměkčila tvé srdce vidím
že jsem ti však nedokázal nastavit dříve tvou druhou tvář, za to se stydím
Co však šlechta a tvoji poddaní?
Máš špatnou pověst, nikde v lásce tě nemají.
Vidíš, co vše jsi králi ztratil?
předtím jsi k dobrým vladařům patřil.
řeknu ti však, že celé to byla zrada
zrádce podle zpráv počítal,
že padneš jako by ses živ z vřavy již nevrátil
si chladně počínal
to tvůj bratranec, ten ryšavý, otrávil královnu, aby trůn uchvátil.

Král:
Cože? Děláš si srandu? Jak to šašku víš, všechno mi povíš!
Mluv! Byl jsi s tím zaprodancem spřáhnutý? Neříkej, že nevíš!

Šašek:
Slyšel jsem z komnat hlasy, když jsem šel náhodou kolem
podle všeho oznámil jí, žes padl a připil na žal otráveným vínem
po chvíli odešel, nelžu králi já stál opodál
Nečekal že mě potká, z očí byl cítit strach, lekl se že na chodbě jsem stál
Po pár chvílích chtěl jsem odejít, avšak mysl má v mžiku byla upnuta na tupý zvuk v dáli
To za dveřmi padla tvá milá na podlahu, veř mi můj králi
Viděl jsem královnu, svíjela se ve smrtelných křečích, zvonila jí hrana
Volal jsem stráže i felčara,
málem by zemřela beze svědků
a úplně sama
pomocí jí nebylo, řekla jen jméno a pohledem zřela na prázdný pohár,
Co jsem mohl dělat? Myslel jsem že zabije i mne, nebo mi nabídne za mlčenlivost nějaký ten tolar.
Komu by však věřili, koho by katům předal tribunál;
jediný svědek bez konexí, Já? dvorní šašek?!
nebo by byl snad skutečně souzen ten zrádce a vrah, tvůj příbuzný, královského rodu Mašek?
Ať teď uděláš cokoliv, tvoje hříchy a tvou pověst to nezmírní, i v božích očích jsi tyran a zločinec
Nechal ses nenávistí a hněvem cestou z bitvy na panství ovládnout, tvou duši čeká jen pekelný očistec
Od víry v dobro obrátil jsi svojí tvář
tvojí duši po smrti spálí satanáš,
ni nespatříš už nikdy svatozář.


Král:
Vím šašku máš pravdu, pomstím se,
probodnu svého bratrance,
stráže! přiveďte tu krysu!
Tady jsi zrádce, ty vrahu!
vidím v tvých očích strach, lež a zradu
Nechám vyprchat všechnu tvojí krev, přímo zde na podlahu!
Celou dobu měl jsem blízko sebe proradnou krysu
budu tě mučit, vykoupu tě ve vlastním hnisu!

Bratranec:
Králi nikdy ani myšlenkou nepomyslel jsem na zradu
snad si nemyslíš, že bych se chtěl zmocnit tvého hradu!
Nezabil jsem tvojí ženu, určitě vám králi nesymsly nakukal dvorní šašek.
Vždyť já jsem váš bratranec z Blanařovic Mašek
Smilování, netas meč nech mě soudit u tribunálu,
Vždyť přísahal jsi, že budeš sloužit zákonům a právu!



Král:
Dost lží,pravdu měl ten šašek už nepotřebuji více slyšet,
měl bys zemřít jako prašivý červ a veřejně na šibenici viset!
Sám ses přiznal, mluvil snad někdo o vraždě?
Zemřeš, nastal tvůj čas, na soud už je pozdě!
Aaaaghhh. Stáčí jen tasit a rovnou mečem seknout
vidíš šašku, ani jsem mu nechtěl hlavu tak rychle setnout.

Šašek:
Spravedlnosti bylo právě učiněno zadost
Ptám se, má-li teď král radost?


Král:
Není mi však líp a tíží mě svědomí
jen už nemám zatemněné vědomí
Vykoupím se a vše u soudu dobrovolně přiznám
tribunálu každý svůj hřích a mord doznám.
Můj osud je zpečetěn, moje šance jsou chatrné
já hlupák zavřel jsem si lásko k tobě vrata posmrtné
svými činy si na věčnost vysloužil pro hříšnou duši právo útrpné.
Ironie osudu mi do tváře po zásluze plive
Jsem to já, kdo bude prosit o smilování a jeho duše v pekle navždy shnije!