Bylo to v pátek odpoledne. Moje děti a sestřiny děti šly ven, manžel do klubu, a já hypnotizovala peřiny, a věděla, že teď dospím, aspoň na chvilku, ten těžký týden. Jako napotvoru mi volala moje nejvíc nejlepší kámoška a řekla:

„Můžu příjít na chvíli na kafčo, potřebuje tě slyšet.“

A mně bylo jasný, že kafe to nespraví, že se jí něco stalo, a tak se asi opijeme obě. Tak jsme tam seděly na balkoně, já vytasila pivo, co jsme si s manželem schovávali na večer, a ona mi vyprávěla o špíně, co ten den zažila. Pak jsme povolaly mého muže, a ten přišel rád. Mezitím jsem uložila naši holčičku a sestřiny děti do pokojíčku, náš prostřední si ustlal na kanapi v obýváku, a její holčičku jsme uložily na další kanape do naší ložnice.

Když se přiblížila půlnoc, tak jí bylo líp, a hovor se stočil na nadpřirozeno, a manžel říkal, že jsme asi čarodějnice, a že je s námi rád.


Začalo hrozně pršet, a bylo jasné, že takhle domů nemůže. Vklouzla ke své holčičce na kanape v naší ložnici, my s mužem vlezli do naší postele, a on ještě dvě hodiny poslouchal, co mi vyprávěla.

Jak byl její táta hroznej chlap, jak jeho první žena strčila v jedenadvaceti letech hlavu do trouby a pokusila se otrávit sebe i jejich malé holčičky. Že děti se podařilo zachránit a ji už ne. Že svoje starší sestry poznala až jako dospělá, protože i její matka od něj brzo odešla. Jak jí jedna z nich povídala, že měly několik nevlastních matek, ale ta její, ta byla nejhorší. Jak se s ní po pohřbu její mrtvý otec přišel rozloučit.


A já jsem si připadala jako na táboře, když jsme si holkama vyprávěly horory, jenom ty blikající baterky ve tmě nám chyběly.

Pak začalo svítat. Řekla jsem:

„Musím na záchod.“ A ona na to:

„Tak nesplachuj, jdu hned po tobě.“


A mně v tu chvíli došlo, jak je mi strašně blízko. A že to není tak dlouho, co jsem se opila u ní v garáži, když si náš prostřední zlomil nohu.


Pak cvakly dveře a přišel náš nejstarší od své starší přítelkyně. Nakoukl do pokojíčku, tam plno. V obýváku na kanapi jeho bráška. Tak nakoukl do ložnice a tam taky plno. Tak si srazil dvě křesla u televize a ustlal si tam.


„Všichni se sem vejdem“, napadlo mně.

"Všichni, co k sobě patříme."