|
Kam chodíte?
Tam, odkud jsem, se dělíme na ty, co se v létě koupeme na Čábelně, nebo na ty, co na Jezeře. Souvisí to s věkem a taky s tělesnými proporcemi. Když jsme byly se sestrou malé, brali nás rodiče na Čábelnu. Vzhledem k tomu, že se vraceli z práce na pátou, a pak jsme teprv všichni vyrazili, byl to zážitek zajímavý ve všech směrech. Cesta tam, ukrytá v lužních lesích, kam slunko nenakouklo ani v poledne, byla plná komárů a hovad. Z praktických důvodů, asi aby se to neproneslo, jsme už měly na sobě vestičky proti utonutí. Studily, ani se nemusely namočit. Na Čábelně tou dobou bývala akorát Kristýnka. Krásná paní se širokýma bokama. Sotva jsme se sestrou vlezly do vody, měly jsme pusy fialové a cvakaly nám zuby. Zpátky k domovu jsme utíkaly, jelikož ty vesty, teď už mokré a ještě studenější, jsme měly na sobě pořád. Není divu, že jsme s příchodem puberty začaly stávkovat. Tak přišel čas Jezera. Báječné období letních lásek. Jediné starosti byly: Přijde dneska? Hodí mně do vody, půjde mně pak vyprovodit? Na Jezeře to vždycky žilo. Opálení plavčíci pod slunečníkem kouřili ameriky, kluci hráli nohejbal a na párek v rohlíku byla fronta dlouhá deset metrů. Bylo mi čtrnáct a bylo to nejhezčí léto v mém dosavadním životě. Jak přibývaly děti, objevila jsem znovu kouzlo Čábelny, jenom jsem tam chodila krapet dřív. Naši kluci tam chytili první ryby, zatímco já klábosila s ostatními maminkami na mateřské. Naše holčička si hrála v písku a já malinko klimbala. Když jsem jí nasadila klobouček, viděla jsem jí svýma krátkozrakýma očima odevšad. Za mojí hlavou si povídaly babky, co tam chodily už tenkrát, a krásná Kristýnka měla boky o něco větší. Na Čábelně se věk neřeší, a ani proporce. Buď máte malé děti, a je to na vás trochu vidět, anebo jste v důchodu a je to na vás vidět moc. Nikomu to nevadí. Teď tam chodím se svojí nejvíc největší kámoškou. Naše holčičky už umí plavat a tak nemusíme mít oči pořád na šťopkách a povídáme si u karet a kávy z termosky. A moji synové? Nechali ryby rybama a chodí, opálení a krásní tak, až mě bolí srdce, na Jezero.
Léta Páně 2011, dne 25.6. věnováno autorem
Olunkas
Kategorie: Próza miniatura
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















