Vždy, když v téhle domácnosti odejde něco, jehož pořizovací cena je větší než tisíc korun, tak se zhroutím. Opiju se, nebo pláču, mnohdy obojí najednou. Má to totiž stále stejný scénář. Ať se rozbije, co se rozbije, vždy je to v nejnevhodnější situaci. Většinou jsme totiž právě bankrot. Po generálce auta, po Vánocích, nebo nějakých narozeninách. To pak nejdřív neřeknu nikomu nic, a snažím se diagnostikovat závadu. Dvacet let po boku nejlepšího opraváře na světě mě vyučilo tak, že se mi to většinou povede. V zápětí přijde poznání, že s tímhle já opravdu nesvedu nic. Pak následuje povinost uvědomit manžela, a jeho obvyklé:

„Až budu mít chvilku, tak se na to mrknu.“

A několik dní se neděje vůbec nic. Pak mi rupnou nervy, sednu k pračce s lahví vodky, a znovu se ji pokouším rozchodit. Když mě takhle vidí manžel pochopí, že čas nazrál. Ne k tomu zavolat opraváře, ale se slovy:

„Takhle chytrej jsem já taky:“

Maturoval přeci z elektra, pustil se do opravy.


Jeho první. Ponorný mixér. Rozebral ho, vyměnil mixovací vrtulku, a znovu složil. Vypadalo to nadějně, zbyla mu jenom jedna součástka, o které nevěděl, k čemu slouží, a tím pádem tam nejspíš nebyla potřeba. Nastala hodina há, a já mixér vyzkoušela. Po minutě jsem věděla, že se sice nikdy nedozvím, jak se ta součástka jmenuje, ale určitě něco tlumila, neboť jsem rázem držela v ruce velmi výkonný vibrátor. Po chvilce mixování mi i zuby drkotaly.

Pak přišla na řadu pračka. Taktéž jsem musela asistovat, jelikož by nebylo komu nadávat, a

„Kdybych měl pořádný nářadí, tak to rozeberu hned.“

Obrátili jsme pračku vzhůru nohama, já vyslechla přednášku o tom, kde je čerpadlo, motor a programátor, kdybyste mě o půlnoci vzbudili, tak tyhle součástky vyjmenuju v abecedním pořadí, a ještě vím, kde přesně se nacházejí, a společnými silami jsme odhalili jádro pudla. Topné tělísko. Koupit ho vedle v servisu od našeho kamaráda byla hračka, a do večera ten krám zase fungoval. Byla to první pračka, kterou jsem viděla prát s otevřenými dvířky. Týdenní nálož špinavejch fuseklí lítala po celé prádelně.

No, něco jsme se naučili. S pořádným nářadím jde všechno líp, a tak k Ježíšku napřesrok bylo.

Asistovat u opravy sekačky mě nedonutí nikdo.

Opravit pračku v našich společných silách je.

Opravit myčku v našich společných silách není.

To kapituluje manžel i já, a volá se opravář, který se k nám bojí, protože máme psa, a tak mu to vždycky dlouho trvá.

A kdybyste náhodou nevěděli, kde má sušička kondenzátor, tak mi dejte vědět, já přiběhnu, a vyčistím ho.