„Tahle sobota bude jenom moje!“

Říkala jsem si, když jsem už přichystaná pila na terásce dopolední kafíčko. Vymyšlené jsme to měla dokonale. Já si pojedu na autorské čtení a Kurka spojí příjemné s užitečným. Obchody kam dodává zboží si objede odpoledne, naloží mě, a vydáme se za zbytkem rodiny na grilovačku do Ledče.

Sladké dumání mi přerušil soused. Opět se z jejich zahrady ozývalo:

„Anino! Pojď sem.“

Vyklonila jsem se přes zábradlí a hned věděla, kolik uhodilo. Zesláblý po chemoterapii, ale nezlomený, se zase potají, aby jeho žena Anina nevěděla, plížil za barák na cigaretu, a zase upadl. Volat mohl jak chtěl, Anina v kuchyni ho slyšet nemohla. Zase byla záchrana na nás. Jenom já ho letos zvedala asi pětkrát. Poněkud mi to komplikovala jejich zamykací mánie. Branku, kterou by každý zloděj prostě vykopl, zamykali neustále na dva západy, a já ten jejich plot musela neustále přelézat.

Ale tentokrát byl Kurka doma a tak byla první pomoc na něm. Moje matka, která musí být u všeho, vyběhla hned za mým mužem, aby jí nic neuteklo.

„Nikam!“

Zařvala jsem.

„Drben už je tam dost.“

A byla to pravda. U sousedovic plotu se začali srocovat náhodní kolemjdoucí. Matce to nedalo, neposlechla. Jak, dychtivá po senzaci probíhala verandou, skočil po ní náš kocour, a vrátil jí i s úroky, její snahu donutit ho milovat ji. Už druhým rokem nemohla pochopit, že náš nádherný kocourek s ní nechce nic mít, a pokoušela se ho zkrotit. Každý, kdo má doma kočku ví, že je to jednou pro vždy svobodná bytost, a mazlit se s někým, na koho nemá náladu, ji prostě nedonutíte.

Vystartoval po ní ze svého úkrytu za botníkem jako šipka a nevím , jak to dokázal, pokousal jí obě nohy. Zatím co ona ječela hystericky na kocoura, já řvala na ni:

„Cos mu udělala?“

To víte, nejlepší obrana je útok, a rodina se musí bránit za každou cenu, i když ten rodinný příslušník je kocour Boříček.

Do téhle krásné scény se vrátil můj muž od sousedů a sháněl kysličník a takové ty tekuté zelené stehy. Petr se odřel a bylo potřeba poskytnout první pomoc. Když už měl manžel ty krámy v ruce, ošetřil nejdřív moji pokousanou matku a vydal se k sousedům pokračovat ve své misi. Já schovala kocoura ze strachu před matčinou odvetou do ložnice, přihodila jsem mu tam jeho misku, aby moc nestrádal, popadla jsem kabelku a utíkala z toho blázince směrem na vlak.

Ještě na odchodu jsem zaslechla matku. jak tvrdí našim klukům, že ji Boříček napadl proto, že se do něj vtělil duch jejího dávno zesnulého kocoura Skřítka, a ten teď na ni žárlí. Pohotoví kluci jí okamžitě vysvětlili, že jestli je náš kocourek posedlý tím jejím, tak si za to může sama, a ať je ráda, že to takhle dopadlo.

Pustila jsem to všechno z hlavy a těšila se na svoji sobotu.

A užila jsem si ji opravdu. Litwebácké čtení, suši v krabičce, co mi položil Kurka do klína, když mě pak navečer před hospodou naložil, i tu grilovačku.

A když jsem se o půlnoci poroučela a hledala v tom baráku plném lidí volnou postel, říkala jsem si, že to fakt stálo za to. Sprosté vtipy, co si chlapi vykládali v kuchyni ještě ve dvě ráno, mi tentokrát nevadily a po půlce prášku na spaní mi byly i k smíchu.

Spokojeně jsme se přejídali ještě v neděli, já vyprávěla dojmy z Prahy, a když jsme se navečer balili k odjezdu, věděli jsme, že ten víkend se opravdu povedl. Sem tam jsme vzpomněli prostředního, který se doma pasoval na strážce Psa, ale protože nevolal, doufali jsme, že pes neutekl, prostřední je v pořádku a nohy mojí matky nehnisají.


Až v autě, při zpáteční cestě, nás vyděsil telefon.

„To je zlý.“
Bručel manžel, když mobil ukázal, že volající je náš drahý soused. Dostali jsme o něj strach. Ale hlas v telefonu byl nečekaně milý, když se ptal:

„Kurko, můj chlapče drahej a milovanej, co tam s tím psem děláte, vždyť von už několik hodin vyje jako šakal na celou ulici ?“

A my jsme v tu ránu věděli, že prostřední se někam vypařil, čoklovi se stýská, a my se, po úžasném víkendu, vracíme zpátky do normálního života rodiny Kurkovic.