Město. co žilo, žije a bude žít!

Působí to na mě, jako by se tam prolínala století, a to nejen v architektuře, ale i mezi lidmi. Zvláštní fotka. A tak živá.

Třebíč i moje maličkost se raduje.

zamilovala jsem si to město, opravdu. a to jsme původně chtěli jen projíždět. nakonec jsme se ubytovali na Poušově v kempu a zdrželi se, byla by škoda to jen tak prosvištět. doufám, že bude někdy příležitost se vrátit.

Jupí, seš tak trochu naše, z Třebíče

jééé, tahle ulička, krásná vzpomínka na mou letošní dovolenou. předpokládám, že jsem poznala správně ten kousek starého židovského města. procházeli jsme se jím v noci i ve dne, nad ním jsme taky byli na tom úžasném hřbitově a U Jelínků poseděli a povečeřeli... moc se mi tam u vás líbilo.