Šestnáctý květen 1868. Den, toužebně očekávaný celým národem. Dnes bude položen základní kámen ke stavbě českého národního divadla. Myšlenka, která se zrodila z nadšení českých vlastenců, se dnes ozve prvními údery kladiva.
Již od páté hodiny ranní se řadil před Invalidovnou průvod, který má dorazit sem, na staveniště u Vltavy, netrpělivě očekáván davem, v němž se tísním i já. Dvě tribuny obsazené významnými a váženými osobnostmi, na prostranství kameny z různých památných míst země. Ten první z hory Řípu. A kolem nesčetné množství obecného lidu.
Hudební sbor pražských ostrostřelců, selská jízda z Hané, živnostenské spolky. Více než tisícovka Tyršových sokolů. Přicházejí a s nimi členové výboru v čele s místopředsedou Sladkovským. I mě zasáhlo všeobecné nadšení, přecházející v dojetí. Jako by se otevřelo nebe. Nebyl by to příhodný titulek do Národních listů?
Promlouvá Sladkovský, skvělá řeč. Těší mě, že patřím k jeho skupině mladočechů, která vyzvala Zítka, aby vypracoval návrh stavby divadla, návrh, který byl přijat  veřejností a schválen Vídní. Jako první  má přistoupit ke  kamenu  Palacký. Vážím si jej i když on mě považuje „více za tancmajstra než za básníka.“
Ve jménu národa v Čechách a na Moravě jednotného!  zvolal Palacký. Krásná slova, bohužel pravdy vzdálená.

 

***

 

Co bych asi řekl já, kdybych měl tu neskonalou čest před tímto shromážděním národa poklepat základní kámen. Nedostudovaný právník, zběhlý student filozofie, který, v na dluh pořízeném redingotu, jaksi nepatřičně zaujal místo na okraji českých významných osobností. Redaktor, kterého dělníci nesprávně řadí mezi pány, zatím co skuteční páni správně mezi dělníky. Co tedy bych řekl nad základním kamenem národního divadla, které má symbolizovat národní hrdost, uvědomění a jednotu? Odvážil bych se říct, že by se měla vystavět tři česká království a tři národní divadla? Jedno pro staročechy, druhé pro mladočechy a třetí pro Němce?

Významný den. Hodně a dlouho se o něm bude psát v důležitých i zcela regionálních novinách a časopisech. Obávám se, že ne vždy tak, jak by si událost zasloužila. Ano, literárních talentů se nám nedostává, zatím co zručných řemeslných pisálků máme nadbytek. A zůstane tento den v paměti národa i dalších dobách? Vzpomene někdo za padesát, za sto let, na událost, která pozvedla hlavy našeho národa přes Vltavu k Hradu, symbolu naší slavné historie? A dokončí se vůbec započaté dílo, které má i nemálo odpůrců? Mnoho otázek bez odpovědí, ale věřím, že jednou nad těmito kameny zazní Smetanova Libuše, zkomponovaná ke slavnosti daleko významnější nežli ta dnešní. Věřím, protože tomu, kdo nevěří ničemu, taky nic nevěřím...

 

***

 

 

Potlesk a hudba. Slavnost končí, začínající lidová veselice mě vrací do přítomnosti, či spíše do minulosti. Tam, na protější tribuně, po boku svého váženého manžela, sedí ona. Ta, které si vážím jako spisovatelky a kterou miluji jako ženu. Mám dosud v paměti všechny dopisy, které mi psala v té šťastné době, kdy jsem se mohl vyskytovat v její blízkosti. Snad jsem byl i dobrým rádcem v jejích literárních začátcích, z nichž  se zvolna  posouvala mezi významné české spisovatelky. Minulost. Raději jsem měl jít tenkrát do vězení  za své nesplacené dluhy, než dopustit, aby prodejem šperku zachránila moji reputaci. Zabránilo by se skandálu, který nás rozdělil. Bylo by vše jiné, nebo si to jen pošetile namlouvám? Měl bych právo na více, něž pohled na protější tribunu? Skrytá, nekončící láska…
Odchází. V téměř letních šatech, krásná, možná krásnější než obvykle. Opětuje můj pohled? Spíše ne, věrna slibu daném manželovi, že k žádnému setkání se mnou už nikdy nedojde. Vzpomínky, ty dokážou na chvíli překrýt i nejčerstvější dojmy z dnešní velkolepé slavnosti.
Na štěstí je tady kolega Hálek a jistě se přidají i další se zájmem o posezení v nově otevřené Besedě na Malé straně. Bude o čem povídat i co kritizovat. A mám to odtud blízko domů. To je výhoda, až půjdu po hrbolatém dláždění od svatého Mikuláše do kopce ke svému staromládeneckému bytu. Tuším, že dnes asi dostojím své celkem oprávněné pověsti zhýralce a den skončí hlubokým spánkem blanického rytíře. Konečně, jeden z těch základních kamenů je taky z Blaníku.

 

***

Pravidla soutěže: http://www.litweb.cz/art.php?ida=3903

 

 

První uhodl jméno slavného českého básníka

Jana Nerudy

 

Špáďa.

Za tajenku rozluštěnou v 1.kole získává jeden zlatý litwák.

Gratulujeme!

 

 

Ve 2. a 3. kole žádná správná odpověď nepřišla.

 

Autorem této skvělé povídky byl

JC senior.