|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
záměsíčná
lekníny hladily odrazy kapek
jako drápky mláďat
tahající oka
ze svetru po babičce
měsíc směl vykouzlit
víc než tmu
se žlutou dírou v černém hedvábí,
po stěnách
už nevoní stíny
Léta Páně 2013, dne 26.1. věnováno autorem
Marcone
|
|
|
|
|
|
|
|
asi sa chytíš za hlavu, no aj tak poviem, čo som tu vyčítala
lyrický subjekt naplnený nostalgiou
a láskou k človeku, ktorý je už tam - za měsícem
si privoláva jej obraz cez nehu leknín, tahající oka.., šušťanie hodvábu.....a to všetko
cez vôňe, čo ostali na stenách
zaujalo
a viem si celkom dobre do toho zasadiť
namiesto babičky inú
milovanú do stratena
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nebreč, Básníku! Je to moc dobré! Stěny to vůbec neruší, stěny patří k lidem víc než psi! Nikdo tolik jak stěny nenasává naše ubohé emoce a nemoce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mám to podobne Marcone...
záver proste úplne prerobiť a je to...
nič sa nedeje, práve naopak...
Marcone nebezpečne rastie ďalej...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak si tak čtu a najednou jsem v jiné básni. Tvoje koncovky někdy nepobírám.  A taky tam necítím doznívání bolesti. Nebo spíš ke mně neproniklo. Pro mě je tehle kousek příjemnou lyrickou momentkou, která mohla sklouznout k jemné erotice. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To jsem prostě celej já... 
Jen špatně vyjádřený dozvuk bolesti, co mě ovlivňije. A přitom to mělo mít právě dozvuk toho odeznívíní, v mém stylu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Paráda. První dvě sloky mě naladily nočně, přírodně...a pak buch! - kde se tam vzaly ty stěny? Kdyby bylo po střechách, beru...Ale nejspíš už nedokážu vyčíst z řádků skryté významy.
|
|
|
|
