Jak se venku ochladilo, začaly se nám do baráku stěhovat myšky. Překousaly dráty v sušičce. Tuhle diagnózu jsem provedla sama. Už jsem ležela pod kdejakým spotřebičem, aby měl můj drahý komu při opravě nadávat, a tak jsem se tentokrát na tu mrchu mrkla sama, když přestala sušit. Vyčistila jsem filtr, dle návodu vypreparovala ven kondenzátor, osprchovala ho, a když jsem se ho tam pokoušela narvat zpátky, nešlo to. Lehla jsem si na dlažky a ruku ponořila do útrob sušičky. Něco tam bylo, něco, co tam nemělo být. Neuvěříte, vytáhla jsem na světlo boží chcíplou myš. Hryzla si do nějakého drátu, koupila pár voltů a měla to za sebou. No a já mám po sušičce, takže jí to patřilo.

I zakoupili jsme pár pastiček z obavy o naše počítače a jiné spotřebiče. Samozřejmě humánních, neb u nás nikdo ani myš nedokáže zabít. Takové ty domečky, co do nich myška na návnadu vleze, vy ji pak můžete vyklepat na zahradě a ona pak po víně vyleze zpátky…Nikdy to neskončí.

Líčili jsme do pastiček sejra, nic. Někdo radil ořechy, taky nic. Až na vysočinu se chytly. Samozřejmě v noci a samozřejmě v ložnici. Schovala jsem pastičku za skříň, nikomu neřekla kam. Spali jsme hlubokým spánkem, když se myšky chytly, a když dojedly, spustily hroznej pískot. Vzbudilo to manžela, já mám tvrdý spaní, ale manžel nevěděl, kde pastička je, tak musel vzbudit mě, já vyklepala myšky z balkónu dolů, a ty nejspíš do rána zase našly cestu domů.

Den nato jsme seděli s nejstarším na terase. Pivčo jsme si dali, dobře nám bylo. Až náš prostřední nám přišel oznámit, že v pastičce jsou dvě malé myšky.

„Já je pak vynesu.“

Sliboval manžel.

„Vynes je teď, až sežerou ten salám, budou hrozně pískat.“

Škemrala jsem.

Nechtělo se manželovi vstávat, a tak rozhodl:

„Tak jim tam ještě něco hoď.“




Tak takhle my to doma máme.