|
Čucháme všichni
Když se večer stěhuju do postele, vypadá to, jako bych se chystala do truhly. Lehnu si na záda jako prkno, za krček malý pohankový polštářek, to víte zádíčka, ruce složím na prsou a peřinu přes hlavu. Jednou mě manžel budil v noci vyděšený, protože se lekl, že už to mám za sebou. A ta peřina přes hlavu, ta má svůj zvláštní účel. Miluju totiž vůni vypraného, nebo alespoň vyvětraného povlečení. Už od malička. Miluju všechny vůně. Někdy mi způsobují dejavu, jako tenkrát. Před lety jsem procházela drogerií a vzala do ruky jedno mýdlo. Přivoněla, a byla jsem tam zpátky. Poprvé v porodnici, nešťastná, sama a nemocná. Tchyně mi přivezla mýdlo od známého z Francie. Opatrovala jsem ho tenkrát jako oko v hlavě. Bylo to krátce po převratu, a vrchol luxusu tu bylo jablíčkové mýdlo. A teď, v té drogerii mě přišlo zase do cesty. Musela jsem ho mít. Pak taky miluju vůni tuhých paliv. No vážně. Procházíte se kolem vody, barevný listí padá na zem, a sousedi přitápějí uhlím. Ta vůně k tomuhle kraji bude vždycky patřit. A vůně miminek. Nic se jí nevyrovná. Snad jenom vůně batolete spícího s vámi v posteli. Propocený malý, voňavý pyžamko. Vlásky za krkem. Jedeme v tom doma všichni. Malý i velký. Náš nejstarší. Mladší sourozence vždycky pošťuchoval, ale nemohl kolem nich projít, aby nestrčil nos do toho úžasného místa za krčkem. A my pak jenom slyšeli: „Mami, von mě zase čuchá.“ Pak si pořídil psa. Padesátikilová bestie spí vedle něho na kanapi, a synek nos zabořený do toho kožichu smrdícího psinou. Jemu prostě voní. A náš kocour. Beruš ho pravidelně koupe, aby mu voněl kožich, protože ten spí zase s námi. Někdy přijde z toulek a kožíšek mu voní uhlím. A víte co, nám to vůbec nevadí, my to máme rádi. Pak taky máme rádi vůni bramboráků a čaje s citrónem. Děláme si je s manželem hned, jak se venku na podzim ochladí, a vůbec nám nevadí, že je jíme sami. A pak se zeptáme toho nejstaršího, jak se měl v Praze, a on odpoví: „Dobře, byl jsem tak unavenej, že jsem si počuchal Verču a hned jsem usnul.“ Málo platný, je náš a čuchá taky.
Léta Páně 2012, dne 26.2. věnováno autorem
Olunkas
Kategorie: Fejeton
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















