Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Čucháme všichni
Když se večer stěhuju do postele, vypadá to, jako bych se chystala do truhly. Lehnu si na záda jako prkno, za krček malý pohankový polštářek, to víte zádíčka, ruce složím na prsou a peřinu přes hlavu. Jednou mě manžel budil v noci vyděšený, protože se lekl, že už to mám za sebou. A ta peřina přes hlavu, ta má svůj zvláštní účel. Miluju totiž vůni vypraného, nebo alespoň vyvětraného povlečení. Už od malička. Miluju všechny vůně. Někdy mi způsobují dejavu, jako tenkrát.

Před lety jsem procházela drogerií a vzala do ruky jedno mýdlo. Přivoněla, a byla jsem tam zpátky. Poprvé v porodnici, nešťastná, sama a nemocná. Tchyně mi přivezla mýdlo od známého z Francie. Opatrovala jsem ho tenkrát jako oko v hlavě. Bylo to krátce po převratu, a vrchol luxusu tu bylo jablíčkové mýdlo. A teď, v té drogerii mě přišlo zase do cesty. Musela jsem ho mít.

Pak taky miluju vůni tuhých paliv. No vážně. Procházíte se kolem vody, barevný listí padá na zem, a sousedi přitápějí uhlím. Ta vůně k tomuhle kraji bude vždycky patřit.

A vůně miminek. Nic se jí nevyrovná. Snad jenom vůně batolete spícího s vámi v posteli. Propocený malý, voňavý pyžamko. Vlásky za krkem. Jedeme v tom doma všichni. Malý i velký. Náš nejstarší. Mladší sourozence vždycky pošťuchoval, ale nemohl kolem nich projít, aby nestrčil nos do toho úžasného místa za krčkem. A my pak jenom slyšeli:

„Mami, von mě zase čuchá.“

Pak si pořídil psa. Padesátikilová bestie spí vedle něho na kanapi, a synek nos zabořený do toho kožichu smrdícího psinou. Jemu prostě voní.

A náš kocour. Beruš ho pravidelně koupe, aby mu voněl kožich, protože ten spí zase s námi. Někdy přijde z toulek a kožíšek mu voní uhlím. A víte co, nám to vůbec nevadí, my to máme rádi.

Pak taky máme rádi vůni bramboráků a čaje s citrónem. Děláme si je s manželem hned, jak se venku na podzim ochladí, a vůbec nám nevadí, že je jíme sami.

A pak se zeptáme toho nejstaršího, jak se měl v Praze, a on odpoví:

„Dobře, byl jsem tak unavenej, že jsem si počuchal Verču a hned jsem usnul.“

Málo platný, je náš a čuchá taky.


Léta Páně 2012, dne 26.2. věnováno autorem Olunkas
  
28.2.2012 | 13:37    Sendy

Ono se říká, že čich, resp. pachy, jsou nejspolehlivějším spouštěčem vzpomínek. Třeba babiččin štrůdl... nikdy už nic nebude vonět právět tak jako on. Už nikdy nikdo nenamíchá skořici a jablka v tom samém poměru. Jo, mám to taky tak. A je to blbý, ale třeba smrad (pro mě vůně) chlévské mrvy mě vždycky vrátí do studentských let. A když se spojí s létem a zvuky cvrčků v trávě, je mi zase sedmnáct, ležím v trávě a pasu krávy.
27.2.2012 | 20:44    Hypnos

čucháme všichni, fakt tomu věřím na sto procent, pájč se v tomto dílku nacházím taktéž
26.2.2012 | 19:37    dolphin

som na tom úplne rovnako... a ešte k tomu som si rád privoňal k človečine v dielku... pre mňa naj vôňa je... vôňa bábätka... a keď je ten obrázok orámovaný milujúcimi rodičmi...
26.2.2012 | 18:58    terezahol

vůně jsou zajímavá věc...
neuchopitelná
a čich podle mého ze smyslů, nad nimž máme nejmenší kontrolu.
Vůně prostě přijde, připomene se, vybaví situace, nálady... když to většinou vůbec nečekáme
26.2.2012 | 13:41    j@newe

jo, ted jsem teorve uplne pochopila pointu z minuleho pribehu :)! diky
26.2.2012 | 10:37    JC senior

zle mnohdy houpala se zem
(to byl jsem ještě myslivcem)
když cestu zpět snad ztratil bych
vždy spoléhal se na psí čich
**
26.2.2012 | 10:17    Cinda

Každý má nějakou tu vůni,která mu připomene nebo srdce sevře, kolikrát jsem už ve svém okolí slyšela "tahle vůně mi něco připomíná, ale nevím CO..."
Každopádně tenhle druh čichačství beru a to asi jako jedinou narkománii.
Mimochodem, už jste viděli film Parfém? Ne? Doporučuju, hlavní hrdina taky čichal...

Text moc prima, voní mi i na dálku. Člověčinou.