Holky z ulice si teď chtějí pořád hrát na Vinnetoua. Janě, která má dlouhý černý vlasy její maminka ušila pravý indiánský šaty i tu čelenku jako má  Nšo-či, i copy má  až do pasu. Zuzanka bývá Old Shatterhand, Jarča Vinnetou, Helena Ribanna. Jen já vždycky musím být bandita, jinak prý si nemůžu s nima hrát! Jenže mě takový hraní nebaví. Přivážou mě ke sloupu od lampy, co je na rohu hřbitova a hned se odplíží křovím a já tam musím čekat, než se mi podaří utéci, nebo mě někdo osvobodí, třeba Ajka, která taky musí být bandita, protože je mladší, než ostatní holky. Ty nás pak honí a zase přivážou, protože mají větší běhy, než my.

To jdu raději s Ajkou k nim  na dvorek. Trochu se tam bojím, protože někdy mají zavřená vrátka u chodníčku kolem domu a na dvorku běhá koza i s kůzlaty. Jednou, když jsem tam seděla na lavičce, vylezlo kůzle na střechu od chlívku a pak na mě skočilo a já se vylekala. Paní Chrtková seděla vedle mne a moc se tomu smála. V chlívku mají prase a toho se bojím taky a taky mají králíky. Až přijede strejda Franta se strejdou Láďou  z Moravy a postaví nám plot, budeme také mít králíky. Bábinka jim  dá  sebou samici v krabici a už bude mít v bříšku králičí miminka a o ty se pak budeme starat a dávat jim trávu. Jenže my nebudeme mít takovou králikárnu, jako Chrtkovi. Oni mají  kotce ve třech patrech a v řadě za sebou, a když odšoupnou první vrátka, odšoupnou vlastně všechny v té řadě. Je to chytrý a rychlý, říkala Ajka. Ona chodí králíky krmit úplně sama. Bráchové jí přivezou  na kárce trávu a ona ji musí rozdělit králíkům. Já se divím, že ji to nebaví. Mně to baví moc! Taky ví, kterej králík je samec, prý má pindíka, ale to nevím, jak vypadá. Toho samce strčí její táta do kotce k samici a on prý udělá trrrr a pak mají mladý králíčky. Králičí máma si natrhá chlupy a do těch ty králíčky zahrabe, aby jim nebyla zima, a nesmí se na ně šahat rukama, protože by je pak už nechtěla krmit a  oni by chcípli.

Tatínek Ajky je pekař a chodí moc rychle. Když jsme s ním šly jednou do pekárny, musela jsem chvíli jít a chvíli utíkat. Tomu se říká indiánský běh. Ale on neutíká, jen moc rychle chodí. Ukázal nám pec, co se v ní peče chleba. Je moc šikovný. Umí fůru věcí.
Třeba v létě, to nám poseká celou zahradu! Jak slyším kosu, vyběhnu ven. On má u pasu takovou nádržku a v ní vodu a v té brousek. Tím nabrousí kosu. Myslela jsem, že je stříbrná, protože se celá leskne, ale maminka říkala, že se leskne, jak s ní on seká všem sousedům v okolí trávu. Dělá z posekané trávy krásný řádky a ta tráva tak nádherně voní. Běhám za ním a vybírám z řádků kopretiny. Taky modré zvonky, ale ty ve váze brzo zvadnou. Kopretiny pak odnesu tatínkovi na hřbitov, aby věděl, že už je léto. Trávu rozházíme po celé zahradě a usušíme z ní seno, které dáme panu Chrtkovi.
On taky umí zabít králíky. Všichni sousedi mu je nosí v tašce. To hned víme, kdo z ulice bude mít v neděli králíka k obědu směje se maminka, protože Chrtkovi bydlí přímo proti nám a když maminka v kuchyni vaří, má otevřené okno a sousedi na ni volají : „Dobrý den, copak budete mít dobrého?“ maminka odpovídá: „Králíka ne“ a  zasměje se. Mám moc ráda, když se maminka směje. Někdy je smutná, ale  to hlavně , když zlobím...
Jo a toho králíka, si pan Chrtek pevně sevře mezi nohy, chytí ho za ušiska, zakloní mu hlavu a řízne ho do krku a z  králíka vyteče krev do kastrolu na zemi. Pak sebou párkrát škubne a  je konec. To už ho pověsí za nohy na takový držák, nařízne mu na nohách kůži a celého ho stáhne. Tu kůži pak vypne na drát a nechá usušit a jednou za čas jich hromadu  dávají do výkupu. Potom mu ještě rozřízne břicho a vyndá střeva! Brrr....Jo a taky mu vydloupne nožem oči a to všechno hodí těm slepicím, co mají za plotem v ohradě. A ty slepice to žerou, protože jsou pitomý. Sousedi si odnesou jen toho staženého králíka a děkují. Maminka říkala, že je pan Chrtek moc hodný, ale to já dávno vím.

Já bych chtěla být taky pořád hodná. Jenže se mi to vždycky nějak pokazí. Maminka říkala, že jen slibuju. Zuzanka neslibuje. Taky do kouta moc často nechodí, protože maminka ví, že tam vydrží hodně dlouho. Vždycky, když zlobím já, řekne, že si půjdu kleknout do kouta a to tedy nechci. V koutě mě to nebaví. Za chvíli mě tlačí kolena, a když ryju nehtem do zdi obrázky, tak se maminka zase zlobí, že zlobím i v koutě. Tak raději hned, když mě tam posílá, křičím: „Budu, hodná, budu hodná….“ a maminka pokaždé řekne: „Tak dobře, ještě to s tebou tedy jednou zkusím.“